Jsou horší sociální sítě, influenceři nebo regulující politici? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Západní politici mají nového nepřítele: sociální sítě. Pod tradiční záminkou ochrany dětí přistoupili k řešení klasicky po čínsku – a jako tradičně razí zákazy.
Tvůrci obsahu se tomu přizpůsobují, což vede někdy až k sebevražedným důsledkům. Osobně mám rád děsivé příběhy podle skutečných událostí, které mají řadu podkategorií, jako je například horolezecký horor, tedy děsivé příběhy z vysokohorského prostředí. Ty nově dostaly vlastní podkategorii s influencery, kteří s naivitou a arogancí lezou někam, kde by být neměli a pokoušejí se o kousky, o které by se pokoušet neměli – a tak se jim stává, že zatímco simulují prank v podobě nebezpečné situace, nějak se jim to vymkne a je z toho opravdu nebezpečná situace.
A teď se můžeme klidně začít hádat o tom, jestli je problém v tom, že oni sami přeceňují svoje schopnosti a podceňují bezpečnost, v tom, že je do toho nutí soutěž o co nejzajímavější obsah – nebo horolezecké organizace, které jim to za jejich peníze dovolí, protože peníze přece nesmrdí. Podle všeho existují různé cenové hladiny a různé úrovně podpory ze strany šerpů – a řada influencerů si vybírá podle ceny, což jenom zvyšuje rizika.
Není to poprvé, co lidé riskují kvůli úspěchům na sociálních sítí – řada lidí zemřela při pořizování fotek pro Instagram nebo při natáčení riskantních kousků ve výškách, jako je lezení na budovy a vysoké struktury nebo při parkouru, což se může docela zvrhnout i v relativně normálně vypadajících situacích.
Někteří influenceři, jako je například Tary, mají tendenci riskovat a svoje rizikové počínání si nahrávat, což slouží jako příklad pro jeho mladé sledující. Je to tedy klasický příklad „bad influence“, i když Tary svoje parkourové kurzy prodává jako aktivitu, která má mladé dostat k pohybu.
Existuje množství influencerů, kteří představují „bad influence“ i v situaci, kdy jenom sedí na zadku – buď tím, že propagují nezdravý životní styl, odmítají vzdělání, předvádí drzost a agresi jako cestu k rychlému zbohatnutí nebo navádí k rizikovému či finančně nezodpovědnému jednání. A to je velmi pravděpodobně jedna z významných motivací, která vede světové politiky k závěru, že se sociální sítě musí omezit.