Jsou horší sociální sítě, influenceři nebo regulující politici? | Kapitola 5

„Ochrana dětí“ před sociálními sítěmi je skvělá záminka pro zrušení anonymity a pseudonymity, a tedy jde o významný krok k postsvobodné, „sociálně harmonické“ společnosti, což je pojem, se kterým se už v Británii pracuje. „Sociální harmonie“ je ostatně pojem, který považuje za velmi důležitý Čína už od Konfucia: Individuální svoboda se přeceňuje, jde o udržování kolektivní harmonie.

Zákaz sociálních sítí, zvlášť s naprosto absurdní věkovou hranicí 15 let, neřeší vůbec nic. Struktura poznání a práce s informací se fundamentálně mění, ale lidé typu neuroteologa Spitzera to nechápou a stále vyzdvihují znalosti a schopnosti, které mají dnes už jen velmi problematickou hodnotu a v budoucnosti ji budou mít ještě nižší. 

Každý ze starší generace má dojem, že právě jeho poznání je důležité, ale to už dávno není pravda, protože poločas rozpadu poznání se zkracuje, a to navíc velice nerovnoměrně. Pokud se nazpaměť naučíte Korán, tak vám to asi celý život vystačí, u medicínských znalostí se nemění anatomie, ale fyziologie a farmakologie už ano, tam se budete muset přeučovat – a u technických znalostí je poločas rozpadu míň než deset let.

Často narážím na to, že se argumentuje tím, že v budoucnosti bude důležitější „šířka“ znalostí, ne jejich hloubka – převážně od lidí, u kterých mám opravdu vážné pochybnosti, jestli mají vůbec představu, co znamená skutečně široké poznání. Je vysoce pravděpodobné, že právě široké poznání bude podstatně silnější doména AI než to hluboké, protože nikdo nemá reálně čas naučit se opravdu velké množství zcela nesouvisejících oborů, prostě to za život nestihnete. 

Je v podstatě zcela jisté, že budoucnost je v nějaké formě kolaborace s digitálním znalostním světem, tedy že se musíte naučit řešit problémy ve spolupráci s AI a taky v prostředí digitální kolaborace. To vyžaduje, abyste byli v kontaktu s tímto světem už od raného věku; představa, že do patnácti budete žít s tužkou a knihami někde v klášteře a od patnácti budete schopni přejít do plně moderního digitálního světa, je jednoduše zcela šílená. Je to představa někoho, kdo modernímu světu nerozumí, pochopit ho nechce – a jediné, čemu věří, je to, že mladí musí replikovat jeho vlastní životní cestu.

Zákaz sociálních sítí je něco, co může uklidnit vyděšené rodiče a vrátit jim iluzi, že tím něco vyřeší – a dát záminku politikům, aby konečně skoncovali se svobodou na internetu, která jim kazí jejich propagandistické snahy. Jenomže to reálně nic nevyřeší, pouze to výrazněji oddělí naše představy o výchově éry pozdního feudalismu od moderní digitální společnosti, a pokud jde o snahu politiků kontrolovat toky myšlenek, tak to se nedařilo nikdy. 

Nakonec se ukáže, že z hlediska vzdělávání šlo o kontraproduktivní snahu – a že obětování individuálních svobod iluzi kontroly populace bylo nejenže zcela neúčinné, ale že šlo o nejhloupější civilizační reverz, který Západ podstoupil za posledních 300 let.