Když trh selže, nastupuje kutil. Vrací se éra bastlení?

Za socialismu panovala taková součástková bída, že je tomu dnes až těžko uvěřit. To něco, co z domácí výroby polovodičů vážně fungovalo, mířilo do armády, to, co fungovalo tak nějak napůl, tak toho se zmocnil průmysl – a to, co nefungovalo, bylo určené pro školství. Pro domácí spotřebu už nezbývalo vlastně nic, takže jste buď měli známé s přístupem do zahraničí, kteří vám typicky z Rakouska nebo ze Západního Německa něco dovezli – nebo jste chodili do klubů, kde bylo to něco pro školství, to něco, co spíš nefungovalo.

To není vtip. Díly prostě nebyly ani pro školství. Mám spoustu námitek proti osmibitovým pokusům jako Ondra, ale alespoň to bylo něco, co doopravdy vzniklo. O šílených peripetiích kolem vzniku PMD 85 jsem už psal, hlavně o tom bizarním důvodu, proč byla ROM s Basicem v galvanicky odděleném modulu – mohly za to paměti, které byly vadné a nefungovaly v TTL specifikacích, nikdo je nechtěl, a tak to bylo to jediné, co se dalo pořídit. Pokud jste chtěli něco stavět mimo systém, museli jste se smířit i s odpadem.

Problémy s kvalitou dílů se netýkaly jenom socialistického bloku, ale na Západě to byla spíš otázka ceny. A tak se Commodory stavěly z dílů naprosto shitové kvality a Spectra používaly částečně vadné paměti, které se nedaly prodávat za plnou cenu. Binování procesorů podle kvality se dělá dodnes – a některé procesory jako tříjádrový AMD Athlon II X3 450 z roku 2010 (což bylo čtyřjádro s jedním nefunkčním jádrem) jsou skoro legendární. Co se dalo nějak rozchodit a nějak prodat, si svého kupce nakonec našlo. 

Ve světle socialistických nedostatků ale vynikala jedna kategorie: Československý kutil domácí, který odebíral Amatérské rádio, dokázal si s jeho pomocí sestavit svoje vlastní ZX Spectrum se svou vlastní deskou, kterou si osadil svou vlastní ROM, ve které si sám opravil chyby – doplnil ho svou vlastní klávesnicí z domácích zvonků, což byla jediná tlačítka, která se dala nakoupit v Elektře ve velkém množství – tedy alespoň do doby, než je kutilové začali skupovat na samo domo klávesnice ve větších objemech. To ale nebyla výjimka, PMD 85.1 používaly přebytková tlačítka z tlačítkových telefonů, což byla ještě ta lepší volba, protože další generace péemdéček měly své vlastní (a mnohem horší) klávesnice.

To, co si v té době dokázali lidé postavit doma, bylo fascinující. Socialistický svět měl ten zásadní problém, že v něm bylo prakticky nemožné na míru navrhnout a vyrobit zákaznické čipy, to bylo drahé a musel to schválit systém, což systém nedělal, protože systému byli domácí uživatelé do značné míry ukradení. Systém byl vůči lidem, kteří si něco dělali doma, velice podezřívavý – a tak se pokusy o masivní integraci PMD 85 pomocí zákaznického čipu protahovaly natolik, že pád režimu prostě přišel dřív.

Protože byla o zákaznické čipy extrémní nouze a nefunkční stroje nebylo skoro možné nahradit, objevovali se domácí kutilové, kteří uměli dovozové stroje opravit doma – už jenom proto, že se znali navzájem, obchodovali se sebou navzájem a dokázali dělat improvizované opravy, které by ve značkových západních servisech nikdy neprošly. Kutilové dokázali nejen opravit skoro nemožné, ale taky jim to vážně fungovalo, což u oprav z oficiálních servisů nebylo až tak obvyklé. Samozřejmě, že vás taková oprava něco stála, nějaké peníze, protislužbu nebo flašku – ale většinou to byla kvalitní práce a ten týpek, co to opravoval, byl obvykle zároveň pirát, takže se s vámi podělil o nějaký ten extra software nebo vám zkopíroval Alieny s překladem Františka Fuky nebo Ramba 2 na VHS kazetu pochybného původu a kvality. 

Možná teď zním nostalgicky, ale tehdy to byla prostě nutnost.

Kutilství dávalo lidem do jisté míry svobodu a někdy se pohybovalo na hraně černého podnikání, což bylo v socialismu celkem rizikové. Socialismus byl kolektivní, stačí se podívat na historické dokumenty na ČT, ze kterých kolektivismus jenom čiší – a dovedete si představit, jak podezřívavě se režim díval na lidi, kteří si něco stavěli doma. Režim byl schizofrenní, na jednu stranu chápal, že pokud se mladí nenaučí technologie, tak konflikt se Západem projede na celé čáře, ale soudruzi nikdy moc nechápali matematiku, fyziku a technologie obecně (a noví pokrokoví soudruzi je nechápou ani dnes, ta hloupost je nějak propojuje napříč věky). To nepochopení vedlo k podezřívavosti – a podezřívavost vedla k absenci podpory, takže situace v pozdním socialismu byl kombinací absence podpory shora a zoufalé snahy nějak se s tím vyrovnat zdola.