Když trh selže, nastupuje kutil. Vrací se éra bastlení? | Kapitola 2
Paměti DDR5 zdražily, což vede k používání notebookových pamětí v desktopech i pájení vlastních RAM. Dříve bylo kutilství základem práce s počítači, vrací se tyto časy?
Dnes je situace podobná, ale jiná. Paměťová krize poháněná AI bublinou je tvořená shora sliby o zářivé AI budoucnosti, je poháněná snahou politiků nezaostat v AI závodech a chamtivostí investorů, kteří věří tomu, že tahle bublina naprosto určitě není bublina. Technologičtí lídři je v tom utvrzují, protože jejich odvážné vize přitahují investiční peníze – a chamtiví investoři jim cpou peníze po vagónech, protože si myslí, že to je to nejlepší, co s nimi mohou udělat.
Problém je v tom, že nekritičnost a chamtivost AI bublinu nafukuje úplně stejně jako ostatní bubliny, objem investic přesahuje objem zdravého rozumu, a tak se zase dostáváme mimo realistické, soudné a udržitelné představy o vývoji oboru a přecházíme do exponenciální expanze, aniž by bylo jasné, kam to vlastně povede. Tak už to nějak chodí: Nejdřív chamtiví investoři obléhají burzu v pokusu nějak do toho strčit svoje peníze, a když se ukáže, že to nefunguje tak, jak očekávali, tak ji budou obléhat v pokusu dostat svoje peníze zpět.
Osobně si myslím, že jak dotcomová bublina, tak i AI bublina nejsou bubliny proto, že by fundamentálně nedávaly smysl, ale proto, že očekávání rychlosti jejich růstu nedává smysl. Nízké úrokové sazby vedou blázny k tomu, aby si „levně“ půjčili a vrazili to do investic v očekávání vyšší výnosnosti, což jsou přece „ty peníze zdarma“, jenomže stačí, aby výnosy nerostly dostatečně rychle a levné půjčky se zdražily zvýšením primárních úrokových sazeb – a celé to jde do kopru. Jádro problému je tady a přesně tady: Stejně jako soudruzi nechápali technologie, tak je nechápou ani investoři, ti první v nich viděli nástroj k dominanci, ti druzí v nich vidí nástroj k rychlému zbohatnutí. Ani jedna skupina ale nekontroluje technologický vývoj – a tak trochu spoléhá na to, že „ono to nakonec nějak vyjde“.
Kutilství je taková kontrakultura, která v téhle hře zajišťuje, aby to vlastně nějak fungovalo. Z amerického Computer Homebrew Clubu (1975–1986) se stal základ Silicon Valley, protože v Americe je silná tendence proměnit úspěšný nápad ve startup a startup v podnikání, které se nakonec buď prosadí, nebo se prodá někomu jinému. Tohle je mechanismus, který přináší nové revoluční ideje a buřičské koncepty do velkého světa korporátu, který vlastní nové ideje nemá rád.
Návod: Notebookové RAM v desktopu. Jak sehnat 32 GB DDR5 od 2500 Kč
Ceny paměti DDR5 vyletěly do výšin a zdá se, že nás letos čeká paměťové sucho. Ale jsou překvapivé možnosti, jak a kde se paměti dají získat levně a někdy i úplně zadarmo.
Kutilství v podmínkách socialistických a rozvojových zemí zachraňuje výuku, vzdělávání a domácí používání technologií, hledá cesty vpřed i v místech, kde zdánlivě nejsou vůbec žádné. Takže jsme v bodu, kde hledáme cesty, jak nahradit paměti, které si dnes prakticky není možné koupit. Protože jsme už méně hladoví než Rusové, tak už je asi nebudeme sami pájet, ale nepochybuji, že staří kutilové by v krizi zkusili i to: Měl jsem v rukou podomácku udělaný handheld, což bylo šílenství z tenkých drátků, které připomínalo spíš krajku. Ta věc byla obdivuhodná i šílená najednou, nesmírně pracná – ale fungovala. Takovou způsobilost jsme možná už ztratili, ale pořád se nebojíme alespoň zkoušet nahradit drahé paměti levnější variantou.
Kutilství kvůli softwaru
Paměťová krize má ještě jeden významný synergický efekt: Na světě je circa 400 milionů počítačů, které není možné upgradovat na Windows 11 z takového nebo z onakého důvodu. Už před časem jsem zmiňoval, že to upgrade není pro řadu lidí ideální volbou, protože mají docela vyhovující hardware – a pokud by je do upgrade nenutil konec podpory starších Windows, o něčem takovém by ani neuvažovali.
Dnes jsme to vylepšili o to, že paměti prostě nejsou – nebo jsou za tak obscénní peníze, že se možnost upgradu na nový stroj zcela vytratila za horizontem. Ano, Microsoft stále sní svoje dětské sny o „operačních systémech založených na AI“, které budou zcela revoluční a budou mít naprosto nová rozhraní – a kdo ví, možná ani nedopadnou stejným fiaskem jako podobně revoluční Longhorn.
Jenomže pokud budou paměti tak drahé, jak jsou momentálně, je upgrade, byť i jen zlomku ze 400 milionů počítačů, naprostou fikcí. Situace je tak zlá, že se výrobci vrací k deskám podporujícím starší, ale stále dostačující paměti DDR4, které jsou dostupnější, případně je můžete přehodit ze staršího počítače do nového. Ale ani tohle není řešení současné krize.
Microsoft má několik možností. Za prvé může prodloužit životnost Windows 10 a tím udržovat starší počítače pokryté. Za druhé může zmírnit požadavky na Windows 11 a dovolit jejich běh i na hardwaru, který není oficiálně podporovaný. A za třetí si může strčit prsty do uší, dělat la-la-la a vyprávět nám o kráse moderního AI světa. (A pak je tu, samozřejmě, ještě ta možnost, že se celá AI bublina zhroutí, najednou budou přebytky všeho a nakonec budeme mít levné systémy využívající HBM paměti. No ano, dělám si trochu srandu.)
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
