Konec velké lásky aneb opravdu chce Microsoft opustit x86? | Kapitola 3

Když se podíváte na optimistické predikce minulého roku, ukazuje se, že se analytici hrubě mýlili. Předpokládali, že v roce 2025 bude 20 % prodaných laptopů mít čipy ARM a v roce 2029 to bude už 40 %, nebo dokonce 50 %. Dnes čtu zajímavé korekce, které říkají, že to bude asi tak 13 %, přičemž se do toho zřejmě započítávají i notebooky od Applu, které jsou také postavené na ARM architektuře. Nicméně „PC na ARM architektuře“ a „PC s Windows on ARM“ jsou velice odlišné věci – a dát je do stejné kategorie patří spíš mezi tahy „jak zamaskovat, že jsme se tak strašlivě zmýlili ve svých předpovědích“.

Kromě toho, že je možné, že se reálně prodalo asi jenom jedno procento notebooků s ARM (protože pustit do světa produkt a prodat ho jsou různé věci), považuji za varovné hlavně to, že se i dnes dostávají ven stroje s procesory z loňského roku. To by nebylo extra divné, kdyby byly Snapdragony X povedené, což podle mě hlavně kvůli GPU nejsou. Rozhodně to nejsou procesory, kterými by se seriózně zabýval běžný čtenář těchto stránek a vážně uvažoval, že na ně upgraduje svůj stávající stroj. 

Proto bych čekal, že se objeví vylepšené nebo upravené verze, které budou vycházet ze získaných praktických zkušeností. Nejsem jediný, četl jsem komentáře, že další generace Snapdragonů by měla zlepšit svůj výkon na watt alespoň o 30 % a u GPU alespoň o 200 %. V současné podobě jsou Snapdragony vhodné pouze pro opravdu levné kancelářské stroje, kde by s nízkou hmotností a dlouhou výdrží podle mého názoru mohly bodovat v segmentu pod 15 tisíc korun. Tam ale bohužel nejsme, stále se nabízí spíš za prémiové ceny. Pokud se mě zeptáte, jestli bych si za 45 tisíc koupil notebook se Snapdragonem X Elite, začnu se jenom hlasitě smát – podle mě to je naprostý fail.

Microsoft se toho ale stále drží, což přináší otázku: Proč to dělá? 

Na to, aby Windows on ARM opravdu uspěly, nestačí jenom to, že „to v běžných aplikacích jede celkem bez problémů“ a „má to v nenáročném využití dlouhou výdrž“. To není nic, co by nás mělo položit na krovky: V nenáročných aplikacích jede dlouho celá řada notebooků s moderními x86 procesory – a je spíše otázkou, co přesně vedlo firmy jako Intel k tvorbě procesorů, jako je Intel Core Ultra 7 155H, což je 22threadové mobilní monstrum se 16 jádry v kombinaci 6P + 8E + 2LPE. Je mi naprostou záhadou, k čemu je něco takového dobré, protože to není úsporné, není to extra výkonné, nemá to dost výkonné GPU a celkově mi ta konfigurace jader přijde nesmyslná – asi jako kdyby do vašeho notebooku zabloudil procesor určený pro servery. 

Bohužel jsem tímto neštěstím obšťastněn ve svém Asusu Zenbook Duo – a už jsem se několikrát přistihl nad tím, jak zírám do Task Manageru a přemýšlím, co se v tom asi děje, protože to jediné, co mi tento les jader prakticky přináší, je kratší výdrž na baterii. Tohle není šťastná volba, ale přesto si myslím, že cesta vpřed není v tom, že zahodíme celou architekturu, ale že ji optimalizujeme tak, aby více odpovídala produktům, kam se budou procesory osazovat. A v tom mi, v posledních dvou letech, přijde lepší právě AMD s jejich mobilními Ryzeny, které přinesly zajímavý mix úspornosti, podpory AI akcelerace i slušného výkonu GPU. 

Takže: Proč Microsoft tlačí Windows on ARM – a to i za tu cenu, že ho cpe do svých hardwarových produktů? V případě Microsoftu je odpověď možná v tom, že jejich hardware není motivovaný snahou na něm vydělat, protože Microsoft vydělává hlavně na cloudových službách a na Office – to dělá nějakých 75 % jejich příjmů. Prodej hardwaru Surface, včetně příslušenství, dělá necelá dvě procenta jejich příjmů, takže Microsoftu je vlastně jedno, jestli vůbec něco prodá a jestli na tom něco vydělá. Prodej zařízení s procesory ARM není pro Microsoft obchodní strategie, je to spíš něco jako obchodní signalizace. 

Mimochodem – právě díky tomu, že Microsoftu je v podstatě buřt, jestli si od nich někdo něco koupí, je zřejmě důvodem, proč si mohou dovolit jít za hranici toho, co dělá Apple: Apple si zatím nedovolil prodávat svoje počítače bez napájecího zdroje. Faktická nezávislost na příjmů z prodeje dovoluje Microsoftu, aby dělal i naprosto bizarní experimenty: V podstatě se mohou třeba rozhodnout, že nikomu neprodají žádný Surface, pokud jim kvůli tomu nenapíšete motivační básničku. Proto u nich selhává jakákoliv tržní logika a mohou si dovolit napálit libovolné ceny a vůbec dělat jakoukoliv prodejní strategii.