Kritický bod selhání a průšvihy v IT, které se na nás navalily | Kapitola 3
Seznam kapitol
Říct, že se nyní dějí v IT divné věci, je docela podcenění rozsahu problémů. Intel válčí s průšvihem u svých procesorů, Microsoft zažívá výpadky – a Crowdstrike? Crowdstrike uzemnil svým updatem víc letadel než teroristická hrozba a jako revanš nabídl kupón na jídlo. Vskutku podivné časy!
Přehnaný optimismus a určitá snaha být první, je ostatně to, co způsobilo pád Cliva Sinclaira. Jak jeho „výkonný poloprofesionální počítač“ Sinclair QL (1983), tak i elektrovozítko Sinclair C5 (1985) představovalo vizi taženou hlavně nízkou cenou. Sinclair QL byl příliš ambiciózní a složitý, jeho vývoj uspěchaný – a tak se pouštěl do prodeje se zpožděním, a navíc s poněkud nepěkně vyčuhujícím modulem ROM, protože se ukázalo, že plánovaných 32 kB ROM nestačí a musí se přidat dalších 16 kB až ve chvíli, kdy první kusy byly vyrobené. Už tam vidíme přehlížení softwaru s tím, „že ono se to nějak udělá“.
Elektrovozítko C5 je ještě podivnější případ, protože to je stroj, který mohl přijít praktický snad jenom samotnému Sinclairovi. Vozítko pro jednoho bylo podmotorované, do kopce jste si museli přišlápnout, nedalo se na tom prakticky nic převážet – a přestože je počasí v Anglii chronicky deštivé, jako ochranu před deštěm jste dostali pláštěnku. Sinclair přemýšlel o podobném vozítku podle všeho velice dlouho, zabýval se tím už v 70. letech a dost možná i výrazně dříve, proto je zcela nepochopitelné, proč přišel s něčím, co se nelíbilo prakticky nikomu.
Když se díváme na příčiny selhání, prakticky vždycky najdeme nějaký bod, nějaké rozhodnutí, které vedlo ke katastrofě. Často je marketingové rozhodnutí, jako například Sinclairův omyl, kdy se podle všeho domníval, že C5 bude alternativa ke skútrům, jenom pro ně nebudete potřebovat palivo, ale nabijete si je doma ze zásuvky.
Jindy je to vadný koncept, přehlédnutí nějakého základního faktu či problému, který se nepodaří zvládnout, jak se ukázalo u nabíjecí podložky Apple AirPower (2018). Apple předpokládal, že se podaří vyvinout podložku, kam „pouze položíte zařízení“ a ona se budou nabíjet. Kalibrace na nastavení se bude dělat na úrovni zařízení. Pak se ale ukázalo, že to je nejenom velice složité, ale také to znamená velké přenosové ztráty, což znamená hodně vydávaného tepla.
Jak dnes vidíme, je možné udělat „trojnabíječku“, kam dáte hodinky, sluchátka i mobil – stačí tři cívky a magnety, aby to drželo a přenos byl efektivní. To, co zabilo AirPower, byl právě předpoklad, že se dá udělat zařízení, kde nebude nutné, aby věci měly svoje místo, přestože je jasně jednodušší a výhodnější udělat tři nabíjecí pozice.
Tohle jsou ale všechno vlastně drobnosti. Pokud se vám něco nelíbí, nikdo vás to kupovat nenutí. Problém nastává, když na nějakou technologii vsadí všichni a nedá se obejít, jako je třeba centrální distribuce softwaru. Updatování po síti je praktické a jednoduché, vlastně bezúdržbové, ale v tom je taky riziko: Když se to podělá, nastane malér pro všechny.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
