Kyborg: jak se jím stát, co od toho čekat a kdy to bude možné?
Seznam kapitol
Přiznejme si, že my, tím myslím všechny živé, se toho nejspíš nedočkáme. A přitom by kyborgové společnosti náramně prospěli. Všichni by byli mladí, krásní, silní, chytří a měli bychom nakročeno k harmonické utopii... ehm, dál.
Sportujete? Hýbete se? Provozujete nějakou takovou „jakoby“ zdraví prospěšnou aktivitu? Pokud ano a děláte onen sport už déle, patrně jste zjistili, že vám lhali. No ano, každý, kdo kdy dělal déle nějaký sport, tak zjistil, že ho ve výsledku z té zdravé aktivity něco bolí. A o tom se zpočátku nikdo nezmiňuje! Všude se jen tvrdí, jak je třeba se hýbat, jinak člověk shnije zaživa a bude z něj jen odpudivá hrouda trusu. Jenže se opomíná zmínit, že platí ono známé „sportem ku trvalé invaliditě“. To není vtip – kopačky a hokejky stojí frontu na nové kolena a zuby. Nasypaní frajírci z posiloven leží na sálech, kam se dostali díky egu a mizerné technice cvičení a jsou jim přišívány zpět utržené svaly a zatloukány vyhřezlé plotny. Horolezci to mají snazší, z těch zbyde pod horou jen mastný flek. Já sám mám na saku taky pár bebí a čeká mě operace ramene (asi tak v příštím století, protože nejsem sám, kdo se rozpadá, vidíte tu ironii?). Bohužel ani opak není vhodný, tedy být lenivým gaučovým povalečem. Tělo shnije tak jako tak, i bez cíleného mučení. A proč tento obšírný úvod?
Protože lidské tělo, ať je jakkoli chytré, efektivní (hlavně v ukládání kalorií) a zvládne opravdu hodně, je pořád nemístně křehké a interní – přesně vyladěné - součástky jsou zatraceně citlivé na sebemenší změny. I blbý pád při chůzi může být zničující, stačí špatný krok – kotník na padrť, pád na kokos a už vás čeká dřevěný futrál. Stačí se cpát jako prase na porážku, hnedle máte zanesené trubky a bum, infarkt. Kůži propíchne i dva gramy vážící komár nebo klíště, nakazí vás nemocí a znovu, šup pod kytičky. A ani nemusí přijít jakákoli zkáza zvenčí, vaše tělo se prostě rozhodne, že to máte moc snadné, tak tady máte raka (a ne toho z řeky).
Tak si říkám, že vymanit se z toho masového obalu by bylo velmi osvobozující. Co je vlastně člověk? Jen mozek, zbytek je organické haraburdí určené k jeho transportu a výživě. Nebylo by tedy lepší existovat v něčem odolnějším, než je kožený pytel kostí a vnitřností? Takže si zkusíme zapřemýšlet nad tím, jak se alespoň částečně stát kyborgem – kybernetickým organismem. Co z toho plyne za výhody a nevýhody, jestli je to vůbec aspoň z části reálné a jak by se to dalo provést.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
