Megarecenze megajoysticku Moza AB9. Revoluce v létání
Force Feedback je zpátky. Ač se obvykle snažím se superlativy zacházet opatrně a ideálně se jim vyhýbat, tak dnes mám na stole něco zcela výjimečného, joystick Moza AB9.
Odměníme každého! Vyplňte komunitní průzkum a získejte luxusní ceny
Kdo jste, na čem a co hrajete, jaký obsah konzumujete a jaký vztah máte k AI? Věnujte nám pár minut a jako dárek za vyplnění získáte slevu na nákup a šanci získat také další luxusní ceny.
Stručná historie času Force Feedbacku u joysticků
Poprvé jsem se s leteckými simulátory potkal jako capart v první polovině 90. let. Zahlédl jsem bratránka, jak na osmibitu prohání první simulátor, který bych se nebál označit slovy hardcore. Létalo se tam s vrtulníkem a jmenoval se Tomahawk. O nějaký čas později jsem našel jednostránkovou tištěnou recenzi téhož, kde nějaký můj o generaci (možná spíš o dvě) starší kolega psal o simulaci přízemního efektu. Což mi přišlo moc cool, aniž bych v té době jen tušil, jak funguje nějaká fyzika letu. Vlastně jsem ještě netušil, co si představit pod samotným slovem fyzika. A že z ní o nějakou tu dekádu později složím státnice.
Já sice byl dlouho bez PC, ale sem tam na víkend táta přinesl počítač z práce. A světe div se, byly na něm pecky jako třeba F-15 nebo Retaliator se svým podmanivým soundtrackem. Retaliator od OCEANu byl následovaný parádním TFX. Vznikla prvoválečná série Red Baron, druhoválečný European Air War nebo WWII Fighters od Jane’s. Falcon, jenž vrcholil v podobě „4.0“ (žijící dodnes). No a samozřejmě civil zastoupený Flight Simulatorem od Microsoftu, ale třeba i sérií Flight Unlimited. Když si to vezmu kolem a kolem, tak zmíněný jednoduchý Retaliator a navýsost složitý Falcon 4.0 dělilo pouhých 7 let. Za těch 7 let jsme se posunuli z 2D v 256 barvách do kompletního 3D. Posunuli jsme se od nutnosti vědět, že modrá je nahoře a zelená dole k nutnosti chápat principy fungování radaru AN/APG-68 v X režimech. Od létání na šipkách k nutnosti pořídit alespoň echt joystick, ale lépe i pedály a plynovku. Simulátory se z mainstreamu posouvali do extrému. Přístupnost a atmosféra často vyklízely prostor co nejvěrnější simulaci nějakého tlačítka. A výrobci hardwaru začali postupně vyklízet pole podobně jako jednotlivá vývojářská studia.
Poprvé jsem se s termínem „Force Feedback“ setkal na stránkách Levelu zřejmě v roce 1998. To jsem sice ještě pořád neměl PC, ale půjčoval jsem si Level od šťastnějšího spolužáka a představoval si, jaké by to asi bylo si všechny ty možné hry hrát. Mně musel pořád ještě stačit osmibit s Tomahawkem. Ten knipl se jmenoval Microsoft SideWinder Force Feedback Pro a jednalo se zřejmě o první skutečně mainstreamový produkt, byť i ten měl nějakého předchůdce v podobě CH Products Force FX. Toho jsem ale (na rozdíl od produktu Microsoftu) nikdy v ruce nedržel.
Co je to Force Feedback a proč je dobré ho mít?
Na přelomu tisíciletí existovaly tři kategorie joysticků. Klasické, vibrační a force feedbackové (FF). Klasický prostě jen snímá pohyb, ale zpátky do ruky nic nevrací. Vibrační joysticky fungovaly tak, že dokázaly reagovat třeba na střelbu nebo na dotyk podvozku při přistání. Zprostředkovaly vám efekt, ale ten efekt byl spíše jen… pro efekt. Oproti nim plnohodnotné (a samozřejmě o dost dražší) FF páky zkoušely interpretovat měnící se síly v řízení. Měly snahu měknout při nízké rychlosti a tuhnout při vysoké. Dokázaly kopnout při ztrátě vztlaku nebo jinou intenzitou vrnět s rostoucími úhly náběhu a trhajícími se proudnicemi. Jednou jedinkrát jsem měl možnost vyzkoušet vibrační joystick a přišel mi úplně k ničemu. Za to do FF jsem se zamiloval. Ač jsem testoval jak zmíněný SideWinder Pro (což bylo fajn) i třeba Logitech Extreme Force (to fajn nebylo), tak zdaleka nejvíce jsem toho odlétal na Microsoft Sidewinder Force Feedback 2 (MSFF2). Ta páka byla vynikající. Jenže byla až tak moc vynikající, že konkurence v podstatě vyhynula. Když začaly simulátory ztrácet své pozice na výsluní a Microsoft se rozhodl výrobu ukončit, nastalo vakuum.
CH Products už Force Feedbackové joysticky nedělal a Logitech se sice se svým Extreme modelem snažil, ale prostě to nebylo ono. O něco později přišel opět Logitech s modelem G940, dosud posledním mainstreamovým produktem podporujícím Force Feedback. Páka to byla bezesporu ambiciózní a sám jsem ji několik roků používal, jenže těch „ALE“ u ní bylo tak nějak moc. Přehříváním počínaje, přes „divnou“ ergonomii a problémy s firmwarem až po nízkou životnost snímačů pohybu sekundárních os (primární naštěstí měly hally nebo nějakou optiku). Jenže ani ten do nebes vzývaný MSFF2 nebyl bez chyb. Pominu tedy okamžik, kdy mi ruplo v bedně a nebohým joystickem jsem plnou silou praštil o stůl, tak jeho životnost v porovnání s dnešními špičkovými pákami nebyla kdovíjaká. Tlačítka odcházela a odcházely i potenciometry. Ačkoliv celková mechanika i elektromotory byly věčné, joysticky končily většinou proto, že už jednoduše nebyly dostatečně přesné. V průběhu let se objevovaly přestavby na hallovy snímače. Kutilové se naučili měnit i mikrospínače pod tlačítky. Dokonce nedávno jeden klučina z české komunity o něco zvýšil samotnou sílu zpětné vazby. Ale skutečný nástupce nebo konkurence v nedohlednu.
Poněkud tragikomické je, že těch posledních 15 let svět leteckých simulátorů stál na třech produktech. Flight Simulator od Microsoftu, DCS od Eagle Dynamics a Great Battles s tak složitou vlastnickou strukturou, že nevím, komu ho připsat. Jasně, pořád nám přežívá fandovská základna původního Falconu 4.0 v podobě BMS a existuje i X-Plane, ale to jsou vlastně spíš okrajové záležitosti. Bylo by ale chybou nezmínit „ošklivé káčátko“, o které si my „praví“ letci nechceme ani opřít kolo, ale které má svou velkou komunitu. Jo, mluvím o War Thunderu. Proč znovu historické okénko, když už si nejeden čtenář oddychl, že míříme pevně do současnosti? Tyhle vousaté simulátory totiž pamatují staré časy a dodnes neukončily svou podporu Force Feedbacku. Dostali jsme se tak do stavu, kdy Force Feedback joystick už dlouhé roky nešel pořídit, ale komunita pořád udržovala naději v podobě opečovávaných MSFF2 a G940.
Doba železná aneb vačka nad zlato
Já sám jsem to s Force Feedbackem vzdal myslím v roce 2017, kdy jsem místo G940 pořídil skvělý vačkový knipl VKB Gladiator Pro Mk. II. Přišel jsem o zpětnou vazbu, ale vzpomínám, jak mě bavila ta přesnost a jemnost pohybu. Už jsem necítil přechod ozubených kol při sebemenším pohybu rozporuplného Logitechu. A vlastně mě to bavilo. Začalo období, kdy se přední světoví výrobci krom běžných pružinových joysticků začali předhánět v různých vačkových mechanismech. Konkurence rostla a byť jsme se stále pohybovali poněkud na okraji videoherní komunity, rozhodně jsme si nemohli stěžovat, že by nešla pořídit pořádná páka. Často celokovová, věrná kopie reálných předloh. Občas někde probleskla zpráva, že lze za šílené peníze pořídit nějaký prototypový komunitní FF joystick, který by snad po větším či menším boji mohl fungovat. Existovala profesionální řešení pro profi simulátory, ale ty byly ještě za nekřesťanštější prachy než ony prototypy/malosériovky.
A pak přišla čínská Moza a rozhodla se vstoupit do 10 let mrtvého segmentu.
