Modujeme F.E.A.R. Záhrobní komando na moderním železe
Seznam kapitol
Po dlouhé době tu máme zase výlet do minulosti. F.E.A.R. je kultovní 3D řežba, která vás naučí strachu a která ukáže, že se nevyplatí zahrávat si s malými holčičkami. Ehm, cože?
Tak mazánci, teď se uvidí, kdo z vás bude potřebovat podvázané nohavice a kolik z vás si pamatuje tenhle magnum opus od Monolithu. Nebo spíš takhle, pokud jste byli v době vydání víc než potěr a nebo jiskra v oku pasažérky a pohledného taxikáře, F.E.A.R. znáte, hráli jste ho a pamatujete si dvě věci. Malou děsivou holčičku v červených šatech a nejlepší brokovnici všech dob. Zvlášť tu brokovnici. Nikdy a nikde nebyl lepší vraždomatický nástroj, a jestli nesouhlasíte, tak se mýlíte. Ale k tomu se dostaneme.
Tento článek vychází krapet z předstihem, ale letos to bude 20 let, kdy F.E.A.R. způsoboval pařanům srdeční zástavy a ti nejstatečnější si pouze v noci museli měnit povlečení. Nu, a jelikož 20 let je takové pěkné tlusté výročí a protože jsem zrovna F.E.A.R. znovu dohrál i s datadisky, uhodil jsem na Vlka v doupěti, že bych o této ikonické hororové akci napsal oslavné pojednání. Kupodivu jsem ani nemusel vyvíjet velký nátlak, stačilo krátce použít kletbu Cruciatus a Václav mi návrh posvětil. Možná ale jen měl ještě v krvi po probdělé silvestrovské noci. 14 dní poté.
Sice je mi jasné, že to bude nošení popela do krematoria, ale přesto F.E.A.R. zevrubně nejprve představím a popíšu, o co jde. Mohlo by se totiž stát, že mezi čtenářskou smetánkou PCTuningu bude někdo neznalý (nedej bože pacifista), a tak je jen dobře, že si rozšíří životně důležité vědomosti. Ostatní nechť otřou slzu a kalhoty a vrátí se se mnou o mnoho let zpět.
Rok 2004 byl v herní branži dosti zásadní. Vyšel Doom 3, jehož pekelná technologie byla (až na ty plesnivé textury) úchvatná, o hratelnosti se však vedly spory, a tak byli skoro všichni ve při. Možná si vzpomenete i na slátaninu Half-Life 2 s nudným inkoustem v obleku tahajícím za nitky, která je, kdo ví proč, mnohými považována za nejlepší hru vůbec. Na scénu začal vykukovat i Crytek se svým simulátorem rajského ostrova Far Cry. Tyhle hry mají společné jedno, jsou to 3D akce, každá trochu jinak a všechny přinesly něco nového. Jenže v témže roce se na E3 objevila i ukázka F.E.A.R. a bylo jasné, že to bude maximálně hutná řežba ve stylu filmů Johna Woo. To je chlápek, který natočil Hard Boiled. Jestli nevíte, co to je, tak okamžitě ven.
Trailer ukázal nevěřícím čumilům, jak má vypadat tvrdá, realistická a impresivní akční pařba. Bohužel obvykle bývá zvykem, že ukázkový trailer je jen takové vycíděné lejno, které má nalákat zblblé mouchy. Jenže Monolith se neflákal a v roce 2005 opravdu vydal majstrštyk, který sliboval. V roli bezejmenného „Point mana“ se vydáte na cestu plnou krve, násilí, hororových lekaček, tíživé atmosféry a ne právě sluníčkového rozuzlení. Žádnou duhu a motýlky nečekejte. Příběh se točí okolo tajného armádního výzkumu (jak jinak), kdy obtloustlí zpocení panáci tam nahoře chtěli vytvořit polní velitele, kteří by ovládali své mužstvo pomocí telepatie. Jeden z nich, Paxton Fettel, se utrhl ze řetězu a toho je nutno zlikvidovat.
A hádejte, kdo je pacient nula, ze kterého ty psychické kandidáty ždímají. No jistě, ona holčička v červených šatech, Alma Wade. Ta má ve zvyku lusknutím prstů udělat z celého komanda drsňáků (tenkrát byli hoši ještě bez taktických plnovousů) krvavou kaši a s vámi by si taky ráda poklábosila. Hádám, že celá story je všem už důvěrně známá, ale přesto ji nebudu víc rozvádět, kdyby se tu vážně našel někdo, kdo se krčil před F.E.A.R. v síni. Znáte ono pořekadlo, ne? Ale o příběh tu zas tak nejde, nakonec stejně všechny postřílíte.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
