Nebezpečí ztráty kontextu aneb proč je třeba uchovávat dokumentaci | Kapitola 4
Seznam kapitol
Zatímco dnes už mnozí chápou hodnotu starého hardwaru, trochu jiné je to u softwaru, a zvláště u dokumentace. Ta je často přehlížená, bez ní nebudeme u spousty technologií schopni určit její funkci už za našeho života.
U většiny IT projektů ale dokumentace chybí. Někdo ji zanedbal, někdo považoval opuštění kódu za dobrý důvod pro to, aby poslal dokumentaci do recyklaci. Vím o vývojářích, kteří v nějakém záchvatu existenční krize smazali svoji práci – kód, zdrojový kód, dokumentaci, všechno – jako by snad chtěli úplně zmizet v prázdnotě existence. Osobně tomu nerozumím: Všichni žijeme ve vesmíru, který nás podle druhého termodynamického zákona vymaže – tak proč tomu pomáhat?
Podle mého názoru je důležité, aby autoři hardwaru i softwaru mysleli na budoucnost – a to znamená dokumentaci. Stále žijeme ve společnosti, která považuje tajemství za hodnotnější než otevřenost, ale už od starého Egypta víme, že udržování tajemství je prakticky garantovaný způsob ztráty informací v budoucnosti. Čím jste tajuplnější, čím jste kryptičtější, čím více si držíte svoje informace pro sebe – tím více garantujete to, že vaše dílo zůstane nepochopené a nepochopitelné.
Proto oceňuji činnost sdružení, jako je Herní historie, která se zabývá sběrem a dokumentací českých her. Možná budete ohrnovat nos nad tím, že jde jenom o české věci, ale pravda je taková, že už jenom počítačových her je tolik, že je prostě není možné pokrýt jediným oborem a činností jedné organizace, ale že každý národ by se měl starat o dokumentaci jeho vlastní historie.
Je to naprosto šílené. Když se zeptáte AI, kolik vzniklo v Československu her, přijde s tvrzením, že šlo o „stovky“ her. To je zcela jistě řádově mimo, ale jenom to ilustruje, jak je to informačně nepokryté i na webu, což je zdroj, ze kterého umělá inteligence čerpá. Už teď žijeme na pokraji obrovské informační díry, která se neustále zvětšuje – a které velice napomáhá to, že tvorba her byla v minulosti granulární, nedokumentovaná a už dnes je tématem pro digitální archeologii.
Většina starých vývojářů, které jsem poznal, nenáviděli dokumentaci – považovali ji za ztrátu času. Ta dokumentace, která vznikla, byla často recyklována buď pro nezájem, nebo proto, že představovala sama o sobě obchodní tajemství, případně soubor nápadů, které se daly implementovat později, a tedy potenciální obchodní tajemství. Vznikla řada prototypů, které nikdy nikdo nedokončil, a protože jejich autoři byli vázáni smlouvami o mlčenlivosti, tak dost možná zmizí jednou a provždy v propasti dějin.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
