Nemáte slovo aneb stojí nám slovo vůbec za to? | Kapitola 5
Seznam kapitol
Občas se mě lidé ptají, jestli si opravdu vážně myslím, že svoboda slova má být absolutní. Ano. Absolutní svoboda slova přináší řadu problémů – ale cenzura je z dlouhodobého hlediska mnohonásobně horší. Ve čtvrtek 27. února jsem byl pozván do pořadu „Máte slovo“, kde se měla probírat kontroverze kolem knihy „Jedovatá houba“.
Ale tím to nekončí. Problém je v tom, že když začneme zahrnovat další a další skupiny obyvatelstva, objevujeme další křivdy a zločiny a další knihy, hlásající násilí, nespravedlnost a nenávist. A pak nám do definice nenávistné literatury začnou padat další knihy, a to i docela překvapivé, jako je Bible anebo Korán, jak poznamenal nějaký mladý muž z publika. Měl pravdu.
V Bibli známe knihu Exodus, popisující útěk Židů z Egypta – tedy alespoň tak nám to líčí populární filmové interpretace, jako je Princ egyptský (1998) anebo Bohové a králové (2014).
Leč Bible sama popisuje jiný příběh: V něm Židé nejsou zotročeni, ale jsou úspěšní. Exodus v podstatě mluví o tom, že se Židé nemíní stát pouhými poddanými faraona, ale hledají si svoji vlastní identitu, chtějí svoji vlastní zemi – a nevydají se do ní s prázdnou.
A tak přicházíme k pasáži, kde Hospodin přichází za Mojžíšem a sděluje v Knize Exodus 11 plán, kterému osobně říkám „vy je okradete a já je zabiju“. Slovy Bible Kralické:
Předpovědení poslední rány Egypta a rozkaz Boží o zloupení jeho.
1) Řekl pak byl Hospodin Mojžíšovi: Ještě ránu jednu uvedu na Faraona a na Egypt, potom propustí vás odsud, propustí docela, anobrž vypudí vás odsud.
2) Mluv nyní v uši lidu, ať vypůjčí jeden každý od bližního svého, a každá od bližní své klínotů stříbrných a klínotů zlatých.
3) A dal Hospodin milost lidu před očima Egyptských. (Sám také Mojžíš veliký byl velmi v zemi Egyptské, před očima služebníků Faraonových i před očima lidu.)
4) I řekl Mojžíš: Takto praví Hospodin: O půlnoci já půjdu prostředkem Egypta.
5) A pomře všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, jenž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného děvky, kteráž jest při žernovu, i všecko prvorozené hovad.
6) I bude křik veliký po vší zemi Egyptské, jakéhož nebylo prvé, a jakéhož nikdy nebude více.
7) U synů pak Izraelských nikdež nehne pes jazykem svým, ovšem pak ani člověk ani hovado, abyste věděli, že rozdíl učinil Hospodin mezi Egyptskými a Izraelskými.
Druhý verš vypráví o tom, že si Židé mají půjčit od egyptských sousedů cennosti, které se ovšem vracet nebudou – proto se mluví o „zloupení“. Tento verš se stal dokonce základem pro pokus egyptských právníků o žalobu na Izrael, protože z biblického textu spočítali objem zlata a stříbra, o který měl být Egypt oloupen.
Tato pasáž se v populárních interpretacích dává stranou, protože – a to si přiznejme, ono to dost připomíná starověký holocaust, jen je páchaný na Egypťanech.
Vysvětluje se to všelijak, ale Bible nás nenechává na pochybách, že Mojžíš nebyl žádný milý staříček, kterého vidíme ve vtipech, kde otevírá moře. Konzistentně za sebou zanechává kupy mrtvol – nejen v Egyptě, v Rudém moři, ale také ve válkách. V knize Numeri 31 se Bůh rozhodne vykonat pomstu na Midjáncích a zadává Mojžíšovi nový bojový úkol:
1) Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
2) „Vykonáš za syny Izraele pomstu na Midjáncích a pak budeš připojen ke svému lidu.“
3) Mojžíš tedy promluvil k lidu: „Vyzbrojte své muže k boji, aby se vrhli na Midjána a vykonali na Midjánu Hospodinovu pomstu.
(...)
7) Vypravili se do boje proti Midjánu, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, a pobili všechny muže.
8) Zabili také midjánské krále Evího, Rekema, Súra, Chúra a Rebaa, pět midjánských králů, mimo ostatní skolené. I Bileáma, syna Beórova, zabili mečem.
9) Midjánské ženy a jejich děti však Izraelci zajali a všechen jejich dobytek, všechna stáda a veškeré bohatství uloupili.
10) Všechna jejich města, ve kterých sídlili, i všechna jejich hradiště vypálili.
11) Pak vzali všechnu kořist i všechen lup, lidi i dobytek,
12) a přivedli zajatce i lup a kořist před Mojžíše a kněze Eleazara i před pospolitost Izraelců do tábora na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu.
13) Mojžíš a kněz Eleazar i všichni předáci pospolitosti jim vyšli vstříc ven z tábora.
14) Mojžíš se však rozlítil na vůdce vojska, na velitele nad tisíci a nad sty, přicházející z vojenské výpravy.
15) Vytkl jim: „Cože jste nechali naživu všechny ženy?
16) Právě ony daly Izraelcům podnět k věrolomnosti vůči Hospodinu ve věci Peórově podle slov Bileámových, takže na pospolitost Hospodinovu dolehla pohroma.
17) Nyní zabijte z dětí všechny mužského pohlaví i každou ženu, která poznala muže a obcovala s ním.
18) Všechny děti ženského pohlaví a ženy, jež nepoznaly muže a neobcovaly s ním, nechte naživu pro sebe.“
To není zrovna pěkný obrázek Mojžíšovy moudrosti a lidství, že ano? A to se bavíme o prorokovi, který přinesl Desatero – a také ke zdánlivě obskurní, ale docela významné debatě o tom, jestli Bůh nařídil, že nemáme „zabíjet“ anebo „vraždit“ – tedy „zabíjet bez příčiny či s přízemní záminkou“.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
