Nový trend: samopečící paměti, autogrilující grafiky..
Příliš mnoho tepla škodí, jak se mohli přesvědčit během posledních sta let například obyvatelé Hamburku, Hiroshimy, mnoha vesnic ve Vietnamu a díky termobarickým pumám nově i osazenstvo afghánských jeskyní. Ano, je to veliký a opravdu nebezpečný nepřítel - a vadí nejenom uhlíkatým formám života, ale proklatě zkracuje životnost i forem silikonových.
Obecné pravidlo říká, že čipy snesou "až" (ať to znamená cokoliv) 125°C provozní teploty, přičemž každé snížení teploty o deset stupňů prodlouží očekávanou životnost čipu o polovinu. Zdálo by se, že cílem všech konstruktérů je stlačení teplot na naprosté minimum, protože pak jejich díla budou žít nejdéle. Praxe je ale taková, že se málokdy počítá s "efektivní" životností nad pět let (stroj morálně zastará a stejně bude vyměněn), takže se vysokým teplotám popustí uzda na úkor zvýšení výkonu. Občas tak výsledek připomíná čistý přímotop než efektivně fungující stroj, který by ohromil i ty nejradikálnější ekonadšence.
Historie prudce žhavých dílů je poměrně stará a v oblasti výpočetní techniky bychom ji mohli datovat někam do přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy se objevily "supervýkonné" rozšiřující díly, které se zasazovaly do strojů, které na ně nikdy nebyly konstruovány. Příkladem mohou být akcelerátorové karty pro Amigu 1200, zasunované do proklatě nízkého šuplíčku. Procesor třídy 68030 až 68060 visel na akcelerátorové desce jen maličký kousek nad stolem, tak nízko, že se tam vlastně už nevešel žádný chladič - a hrozné sálání za několik dní propeklo i nový stůl natolik, že lak popraskal a deska vypadala, jako by se jí snad dotkl svým život vysávajícím prstem nějaký strašlivý lich.
A to byl jenom začátek, jistě si všichni pamatujete hrozné záběry na starší procesory Athlon bez detektoru teploty, které se po odstranění chladiče za pár okamžiků v oblaku kouře propekly přímo do silikonových pekel. Intel dovoloval alespoň dynamické podtaktování - což přece jenom nějak pomohlo.
Situace se zhoršuje...
Zdá se ale, že problémy s teplotou jsou čím dál tím častější. Byl jsem neobyčejně překvapen tím, kolika lidem v mém okolí odešly paměti DDR2 - a to nezávisle na značce a na košatosti hliníkového chladiče.
Bez mučení přiznávám, že jsem vždy overclockoval co to dalo a u každého nového stroje jsem ho (a i sebe) trýznil laděním a zkoušením, testováním, kde leží ona magická hranice, kde systém ještě stabilně běží. Přesto mě překvapilo, že zatímco starší systém po vyladění "na hranu" obvykle setrvale běžel bez jakýchkoliv problémů mnoho, mnoho a mnoho let (často dodnes), u mašin modernějších je vidět výrazně více vliv teplot okolí na stabilitu - a hlavně, i zcela vyladěným mašinám odchází díly kvůli teplotním problémům.
Poznámka: Možná za tím do značné míry stojí snaha počítač hlukově umlčet všelijakými těsnidly a pasivními chladiči. Ty jsou, pochopitelně, méně efektivní, než větrníková farma, proměňující stroj ve větrný tunel. Vedlejším efektem je ale to, že obrovské pasivní chladiče spíše překáží proudění vzduchu v počítači, než aby mu napomáhaly.
Ano, poměrně kvalitní paměti se mi dokonale upekly - nejspíše proto, že jsem používal velký pasivní chladič, který do jisté míry první řadu pamětí částečně překrýval. Pokud se díváte na rozložení dílů na základní desce, nepochybně vás zaujme, že jsou paměti srovnány těsně vedle sebe, takže se navzájem ohřívají - a ve většině případů (tedy typicky až na serverové desky) stojí paměti kolmo na proudění vzduchu, takže se jednotlivé moduly navzájem zakrývají a napomáhají svému dokonalému propečení.
U serverových desek jsem viděl baterie modulů, které byly narovnány PO směru proudění - a i když je jasné, že pak nutně musely být jedny konce modulů teplejší než druhé, připadá mi to jako rozumnější řešení.
Snad jen drahé chladiče pamětí Thermaltake (za cca 700 Kč za chladič) a Thermalright (za 450 Kč za kus) s heatpipes a chladícím "stromečkem", který se staví přímo do cesty proudícímu vzduchu, mohou pomoci.
Vlastní zkušenost s nimi ovšem nemám - kupoval jsem drahé paměti a v rámci reklamace se považuje za nevýhodu, když původní (drobný) chladič oloupáte, byť za účelem nasazení podstatně bytelnějšího kousku. Snad jenom nějaký nadšený přetaktovávač, který se do podobných manipulací pustil, by toto mohl posoudit.
Tepelná úmrtnost pamětí by mohla být - i kdyby opravdu připadala na úkor přetaktování či nepromyšleného designu desek - považována za jakési neúmyslné nedopatření. Nevím však, co si myslet o často naprosto nevyhovujícím chlazení jiných dílů - čipsetů s patetickými vrtulkami jak z kreslených filmů, které se za pár měsíců zanesou špínou a nebo úmyslné manipulace s nastavením chlazení, které snad má za úkol přinést nějakou dávku ticha na úkor životnosti čipu. Nejde jenom o první série nových čipů, kde výrobce neodhadne správně velikost nutného chladiče, ale přímo o nastavení firmware grafik, které, místo toho, aby se správně chladily, naprosto brutálně pečou.
S tímto podivným problémem jsem se setkal u rok starého Radeonu 1900XT, který vcelku dobře sloužil, i když měřidlo hlásalo poměrně absurdní teploty čipu, dosahujících prý téměř bodu varu. Dokud to fungovalo, nevěnoval jsem tomu žádnou pozornost, ostatně driver nepředkládal žádné stížnosti. Teprve před nedávnem, patrně s příchodem vyšších teplot, se začaly dít podivuhodné věci. Když jsem ve starším Battlefieldu narazil na místa, kde chyběl triangle v terénu a krajina mi otevřela náhled do svých útrob, považoval jsem to za problém "příliš nového" driveru a příliš obstarožního herního kusu. To, že jde o vážnější problém, mě napadlo v okamžiku, kdy jsem se u nové hry marně pokoušel přejít "most" - ano, další chybný triangle s texturou, opticky natažený přes prázdnotu. Nechápal jsem, co můj panáček blbne, když "mostem" stále propadá a urputně umírá, i když podle všech vědeckých poznatků by to prostě měl přejít. Teprve ve chvíli, kdy mi panák explodoval v útvar připomínající rozkvetlou lilii a po pár okamžicích odeslal stroj do bootu, zkoprněl jsem. Obrazovka POSTu byla plná barevných teček - neklamná známka, že videopaměti mají zásadní "problém"!
Již jsem se smířil s nutností upgrade, když mě kolega Vlček upozornil na to, abych si stáhl ATI Tool a koukl se na to, jak že je nastaven běh ventilátoru. Ke svému neskutečnému zděšení jsem zjistil, že i při teplotě 90°C je chod větráku nastaven na 50% a teprve teplota přes 100°C byla pro autory nastavení dostatečným důvodem, proč ho pustit naplno. S ATI Toolem jsem nastavení přestavěl tak, aby větrák jel na plný výkon už od 65°C - a EJHLE EJHLE, náhle teplota při hraní klesla z 95°C na circa 70°C - o plných dvacet pět stupňů méně!
Ano, na jednu stranu jsem pochopil, proč se lidé od ATI snažili brzdit větrný tunel nad grafikou - při hraní jekot turbiny jedoucí na plný výkon trochu připomínal provoz na základně v Avianu. Na stranu druhou ale teplota výrazně poklesla a všechny problémy zmizely! Krajina byla celá, panáček byl morfologicky opět v normálu a stroj se přestal hroutit. Neodolal jsem a zkoumal, zda náááhodou nenosí lidé "vysoké" Radeony na reklamaci s tím, že se jim "ve 3D rozpadá obraz". A víte co? Rozpadá se jim a vážně je nosí reklamovat. Co to je? Nějaký program ATI na časté reklamace a rané upgrady grafických karet?
Teploty, kterých dosahují podobně "vyladěné" karty, jsou skutečně pekelné. Je šokující, že vás driver nevaruje. Když náš líný a teplomilný kocourek, domnívající se, že výpočetní technika je pouze rafinovaný nástroj pro ohřev kočičích okončetin, ucpával svou zadnicí tepelný exhaust notebooku, stroj zoufale protestoval a kvílením dával najevo nelibost s kočičí prdelí, působící přehřívání kritických komponent. Byl to jekot k nepřeslechnutí, jasné varování, že se děje něco špatného, něco, co je třeba okamžitě zastavit. Nové grafiky si nestěžují, prostě se nechají upéci - a to, mimo jiné, díky zcela nerozumnému nastavení ventilátoru.
Jak zbytečné! Místo toho, aby stroj monitoroval stav své "pohody" a jasně a důsledně vás varoval, že je něco v nepořádku, mlčí a umírá. A na vás je, abyste přišli na případné selhávání dříve, než nastane nějaký velký malér.
Proč v sobě Windows neobsahují nějakou diagnostiku pamětí, videopamětí apod.? Ocenil bych to více, než Movie Maker. A proč si výrobci nestanoví nějaký systém testování parametrů, který by dovolil operačnímu systému spouštět systémovou diagnostiku? S bídou tu máme SMART analýzu disků (která navíc často nefunguje). Proč nám systém nereportuje, že si myslí, že je špatně větraný, přehřívá se a podobně? V software existuje doktrína Test Driven Development, která říká, že pro každou funkcionalitu programu je třeba napsat nejprve test. Nevidím důvod, proč by komponenty nemohly obsahovat informace, sloužící k diagnostice jejich "způsobilosti" dle návrhu konstruktérů, které by pak operační systémy mohly snadno vyhodnotit a uživatele tak civilizovaně a srozumitelně varovat, že se děje něco nepěkného.
Nyní nám nezbývá, než doufat, že hardware snad funguje dobře a případně si hrát na detektivy, až se objeví nějaké podivnosti. Ale proč tvůrci hardware nastavují parametry tak, že nevydrží a umírá? V době rusko-japonské války někteří ruští námořníci nechvalně nazývali méně způsobilé lodi "samotopky", čímž naznačovali, že jsou, přes vědomí úředníků a důstojníků, vlastně úmyslně připraveny ke zkáze. Budeme snad dnes my říkat, že máme "samopečící" se paměti a grafiky "autogrilky"..?
