NZXT Switch 810 – hodně muziky za hodně peněz! | Kapitola 7
Seznam kapitol
Společnost NZXT jako výrobce počítačových skříní funguje už řadu let, jejich portfolio se ale dnes velmi výrazně rozrůstá. Největší pozornost je věnována tzv. crafted skříním, které mají nabídnout maximum funkcí a plnit nejnáročnější požadavky, i když za vyšší cenu. K testu jsme dostali model Switch 810, což je tzv. „hybridní full-tower“.
Co se týká teplotních testů, tak zde jsem tak trochu předpokládal, že bude NZXT na slušné úrovni. Především pro poměrně propracovaný systém airflow, který je navíc možné velmi variabilně nastavit dle potřeb. Teploty pak samozřejmě výrazně závisí na konkrétním nastavení ventilátorů a nemalý vliv má i horní mřížka.
Při testování jsem se snažil využít celkového potenciálu, tedy ponechal jsem horní kryt otevřený. I když samozřejmě ze zvědavosti jsem následně opakoval testy s uzavřeným horním krytem. Rozdíl teplot však překvapivě tak výrazný nebyl.
Osobně však tento fakt přisuzuji absenci dalších ventilátorů, jelikož jediný horní ventilátor navíc samozřejmě nedokáže změnit teplotu komponent v řádu několika stupňů, ale pouze v desetinách.
V porovnání s konkurencí si však vede NZXT Switch 810 velmi dobře. V podstatě se řadí mezi nejlepší skříně, tak po stránce chlazení asi netřeba mít výrazné výtky. Za výhodu lze navíc považovat variabilitu interiéru, díky které nejenom, že se vejdou velké grafické karty, ale je možné i ovlivnit útlum sání vzduchu v přední části, případně přidat ještě přisávání ze spodních pozic. To už ale zasahuji spíše do airflow.
Teploty jsou mimo tabulky zobrazeny ještě graficky níže.
Airflow
Co se týče toku vzduchu, tak je opravdu s tímto modelem zmiňován až nezdravě často. To je ale samozřejmě především záměr výrobce. Tzv. hybridní case totiž nabízí jak velmi tichý chod s velmi specifickým airflow a pomaloběžnými ventilátory, tak umí při správném osazení také útroby case pořádně profouknout a postarat se i o ty nejvýkonnější komponenty. Záleží jen na nastavení a použití jednotlivých ventilátorů.
Teoretickým základem je však standardní směr airflow, tedy zepředu dozadu, který je však možné kompletně přeorientovat zespodu nahoru. Prakticky pak funguje jakási kombinace, kdy je vzduch odsáván zpředu a spodu skříně směrem nahoru. Díky absenci jakýchkoliv zbytečných otvorů a pozic v bočnicích není tok vzduchu dále nijak negativně ovlivňován, takže efektivní chlazení je zde opravdu fungující.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
