Vznikají obří továrny na AI aneb neutrhl se computing z řetězu? | Kapitola 4

Lítají v tom obrovské peníze – a také obrovské investiční peníze, takže je možné, že průšvih nastane ať už celá ta věc s umělou inteligencí vyjde, nebo nevyjde. Pokud to vyjde, budeme mít AI se vším, co přinese, pokud to nevyjde, promrháme obrovské prostředky zbytečně. Celá ta věc se ale rozjela tak, že nikdo neuhne – ne, dokud se neukáže, jak to doopravdy je. Ukazuje se, že i pro menší použití je důležité mít vlastní modely – a i když si lidé doma experimentují s vlastními modely na GPU, je to jenom legrace vedle těch obrovských tréninkových center, která mají operovat s miliony GPU najednou. 

Plus jsou tu samozřejmě ty další čipy speciálně určené pro inferenci, které mají mít až dvakrát vyšší efektivní výkon na watt, což je při zmíněných obludných příkonech dost zásadní věc. Pokud dokážete produkovat podstatně efektivnější čipy než protivník, stačí vám pro dosažení stejného výsledku mnohem méně energie, což je v pásmu gigawattových příkonů dost zásadní věc.

Vcelku tu vidím dvě docela zneklidňující věci: Tou první je, že hon za AI ve světě probíhá doslova za každou cenu, což znamená, že se na bezpečnost a na vedlejší efekty nikdo moc neohlíží. Navíc, Meta staví Hyperion Data Center primárně pro modely, které by měly hledat účinnější algoritmy pro reklamu, což znamená, že se jednou dožijeme „reklamy ve snech“ á la Futurama. Opravdu excelentní využití výpočetní síly, není-liž pravda?

Tou druhou věcí je neradostný závěr, že Evropa už závod o AI prohrála. Zatímco se bavíme vymýšlením pravidel, které mají za úkol regulovat umělou inteligenci a pokutovat ty, kteří tato pravidla porušují, ani se nepokoušíme hledat cesty ke stavění datacenter nového amerického formátu. Postavit takovou šílenost vyžaduje obrovské kapitálové zdroje – a také někde najít obrovské množství energie v době, kdy se pokoušíme zaškrtit všechny nezelenistické zdroje. 

A tohle nejde, tohle je ve zjevné myšlenkové kolizi. Vyhlídky na nové zdroje energie nebyly nijak zářivé už předtím, protože nemáme dostatečné kapacity pro ukládání energie z obnovitelných zdrojů v čase jejich přebytků – a to bylo ještě před širokým nástupem elektromobility. Tahle věc není uspokojivě vyřešená – a teď si představte, že potřebujete postavit další nové zdroje pro AI.

Pokud sáhneme po plynových elektrárnách, můžeme je mít za 3–5 let, ale potřebujeme plyn, který se nyní vozí CNG tankery. Tohle nepůjde. Jaderné elektrárny se vzhledem ke strašení zelenistů staví velice těžko a zabere to klidně 15 let, pokud to vůbec projde. Tohle taky ne. Pokud použijeme favorizovaný vítr nebo slunce, dostaneme se na nějaké 3 roky, ale za tu cenu, že pro datacentra by to muselo být šíleně veliké – a pokud to nechceme provozovat jenom malou část dne, tak je potřeba postavit bateriová úložiště naprosto šílené ceny.

Takže co budeme dělat? Mám určité pochybnosti o tom, že bychom se vrhli na zrychlenou stavbu nových elektráren a datacenter, jak to v USA tlačí Trumpova administrativa. 

Co budeme dělat jiného? Vymýšlet pravidla pro nasazení AI a tvářit se, že jsme pokrokoví, že jsme s nimi první? To nás ale dopředu nedostane – a velmi pravděpodobně to z nás udělá pouhé klienty USA – nebo Číny. Pokud nebudeme mít svoji vlastní inteligenci, tak ji nebudeme kontrolovat – nanejvýš někomu kecat do toho, jak to dělá on sám. 

A ano, také máme možnost nedělat vůbec nic a prostě se jenom dívat na to, co se stane – a doufat, že si i tak zachováme nějakou relevanci. Nebudeme jediní, kdo nemá vlastní AI – ale bez ní skončíme v druhé lize. 

Takže – co tedy budeme dělat?