Opustil nás Ralph Baer, otec videoher | Kapitola 8
Seznam kapitol
Ralph Baer vedl léta s Nolanem Bushnellem, zakladatelem Atari, spor o to, kdo založil obor videoher. Oproti Bushnellovi měl jednu velkou výhodu: Měl na videohry patent – a to patent tak neprůstřelný, že se ho nepodařilo ani Nintendu v roce 1985 úspěšně napadnout. Tento vynálezce je tak významný a přitom tak málo známý, že se mu občas říká „Nicola Tesla videoher“.
Přemýšlel jsem o tom, jaké je vlastně jeho největší poselství pro dnešní generaci vývojářů, která ho, jak jsem už na počátku žehral, příliš nezná. Podle mě je v onom neuvěřitelně dlouhém pětiletém období mezi lety 1966 až 1971, tedy mezi okamžikem, kdy vytvořil „The Brown Box“, prototyp první videoherní konzole, a okamžikem, kdy konečně našel firmu, která projevila zájem o její výrobu.
Trvalo to pět let. Pět let, kdy ho všichni kolem přesvědčovali, že to je nesmysl a případně se ptali, jestli už s tou bláznivinou přestal. Dnes, v dobách Kickstarteru, se zdá, že ten správný způsob vynalézání je ten, že nápad rámcově vymyslíte, dáte ho na Kickstarter a doděláte to jenom v případě, že se vám na to složí dárci. Muselo být neuvěřitelně náročné a těžké protlačovat tenhle nápad dál a dál a potýkat se s jedním odmítnutím za druhým. A přesto neztratil víru, protože možná neviděl, ale rozhodně tušil, že už je blízko doba, kdy lidi budou doma hrát. A právě tahle schopnost neposlouchat moudré rady a následovat svůj vnitřní hlas mu zajistila konečný úspěch.
Takže bych tuhle zkušenost sesumarizoval do věty: Pokud něčemu věříte, tak to dělejte, i když vám ostatní říkají, že jste padlí na hlavu. Pokud si zachováte víru sami v sebe, můžete nakonec uspět a prorazit i tam, kde vám všichni tvrdí, že to je nemožné! Možná že právě tohle byla jeho největší životní kvalita: Klidná statečnost. Nebál se nacistů, nebál se odmítnutí, nebál se Nintenda, nebál se stáří a nebál se smrti. Zcela se soustředil na svoji práci a dosáhl opravdu obdivuhodných výsledků. To jsou, z hlediska bušidó, ty nejlepší samurajské kvality.
A ten výsledek, ten stál za to: Videoherní průmysl. Z nuly se dostal na dnešních odhadovaných 93 miliard USD ročně. Tento průmysl převálcoval film a představuje tak obrovskou sílu, že se dostává do zájmu ideologů, kteří by ho chtěli ovládnout. Přinesl zábavu hráčům, dal práci vývojářům, recenzentům, letsplayerům a youtuberům. A to všechno začalo u chlápka, který se v padesátých letech zamyslel nad tím, k čemu všemu by se dala použít televize. Uviděl budoucnost a nikdy o ni nepřestal usilovat.
Pane Baere, děkujeme vám!
