Petro Taras Tyščenko: Ta druhá historie Commodore | Kapitola 3

Teď už máte komplexní obraz: Aby Commodoru vyšel fiskální rok, museli se sejít všichni svatí a zařídit, aby všichni dodavatelé dodali vše včas, to se smontovalo včas, dostalo se to včas na trhy – a prodalo se to před Vánocemi s relativně rozumnou marží, jinak to padlo do ledna v období nízkých cen. To vše v době, kdy marže byly malé – a soutěž PC stále rostla. Commodore zdánlivě prosperoval, ještě nepadal, ale jel opravdu na hraně.

V téhle situaci musel přijít úspěch za úspěchem, což se skutečně nedělo – Amiga CD32 byla relativně úspěšná v Evropě (100 000 kusů), ale nikde jinde. Při tak nízkých objemech se nevyplatilo dělat ani CD remaky her – a to je malér. Ve finále došlo k tomu, že management začal ořezávat vše, co nebyla okamžitá produkce prostě proto, aby se produkce udržela. V té době začal růst význam Tyščenka, protože on „na rozdíl od jiných manažerů Alimu nelhal, nemaloval mu vzdušné zámky, ale soustředil se na řízení logistiky“.

Ani to nebylo dost – a proto Commodore International padl. Místní distribuční firmy jako Commodore UK stále fungovaly, ale doprodávaly to, co bylo na skladech, už se nevyrábělo. Následovalo období, kdy se bojovalo o zbytky nad padlou firmou. David Pleasance často mluví o plánu na manažerský odkup Commodoru ze strany lidí z bývalého Commodore UK, ale to mohl být jenom leverage buyout, tedy odkup s partnerem, který zajistil financování. Podle všeho měli příslib, ale jejich partner si to na poslední chvíli rozmyslel.

Tyščenka naopak oslovil Schmitt, který projevil zájem o koupi Commodoru – jednak kvůli brandům a potom proto, že v Německu byla Amiga scéna velice silná a chtěla pokračovat. Ve finále se odehrála aukce v dubnu 1995, které se účastnil Escom s nabídkou 14 milionů USD, dále Dell a také Creative Electronic International. „Jenom my jsme přišli s penězi,“ konstatoval Tyščenko. „Ti další žádali soudce o odložení aukce, aby si mohli provést due diligence.“ (Zjištění reálného stavu aktiv a pohledávek firmy.) „Soudce se jich zeptal, kolik na to potřebují času – a oni řekli, že asi měsíc. Na to soudce odpověděl, že to se nestane, že aukce probíhá dnes a dnes buď dají nabídku, anebo ne, ale na konci dne bude Commodore prodaný. A tak se stáhli.“ 

Pleasance sice mluví o tom, že jim Tyščenko Commodore „vyfoukl pod rukama“, ale to Tyščenko odmítá: „Aukce byla veřejná a vyhrál ji ten, kdo nabídl nejvíc peněz.“ Ty peníze se ale musely složit, takže Tyščenko se domnívá, že lidi kolem Commodore UK jednoduše peníze neměli, měli jenom příslib a příslib nestačí: „Soudce neměl žádný zájem to dávat zrovna nám, dal to prostě tomu, kdo nabídl nejvíc. A nejvíc nabídl Escom.“

Escom ale nezískal žádnou výhru: „V té době nebyly na skladě žádné počítače, pouze komponenty. Na Filipínách byl sklad plný základních desek pro Amigy, byl ale zapečetěný, protože Commodore dlužil místním firmám. Musel jsem tam jet, ty zásoby odkoupit – a potom zařídit odvoz desek do Evropy, což bylo napínavé, jelikož tam měli zrovna období dešťů.“

Escom musel postavit znova montáže počítačů, tentokrát ale v Evropě v partnerství s francouzskou pobočkou firmy Solectron a firmou Panasonic, protože je chtěli prodávat hlavně v Evropě. V podstatě se musel přebudovat celý dodavatelský řetězec, v čemž se Tyščenko orientoval – a tak dostal za úkol obnovit produkci počítačů Commodore. Nebylo to vůbec jednoduché, takže nebylo ani řeči o vývoji nových strojů, natožpak o dotažení vizí Hynieho a dalších vývojářů.

Escom měl podstatně menší vývojové ambice, které se omezily na Amiga Walker, prototyp Amigy postavené s využitím velkého počtu PC součástek. Amiga Walker měla divný tvar, ale byla to logická evoluce Amigy, v podstatě naboostovaná Amiga 1200 s čipem Motorola 68030 na 33 MHz doplněnou o čipset AGA, 2 MB Chip RAM a 4 MB Fast RAM. To bylo doplněné floppy a CD ROM v základu, s možností doplnění o PCMCIA a IDE, takže když bychom řekli, že šlo o „naboostovanou Amigu CD32“, tak to je docela přesné. Pointa byla v tom, že se měly používat PC komponenty jako trafo, mechaniky, klávesnice a myši, cílem bylo tu věc produkčně zlevnit a udělat ji konkurenceschopnou.