Příliš mnoho digitálna? Jak se neutopit v moři obsahu | Kapitola 2

Podle IMDB vznikaly od roku 1900 filmy tempem asi 2500 velkých titulů ročně, přičemž u nízkorozpočtové produkce to nelze přesně spočítat, narazil jsem na odhady, které zahrnovaly i krátké filmy, jež momentální výstup odhadovaly na 60 000–70 000 nových filmů ročně. Jen sledovat blockbustery je tedy celodenní práce – a to nebudete dělat nic jiného.

Údaje o knihách jsou ještě šílenější, podle „Deseti příšerných pravd o vydávání knih“ od Berett-Koehler Publishers se jen v USA vydává ročně asi 4 miliony knižních titulů, z toho 1,7 milionu si vydávají autoři sami. Vrcholu prodeje knih přitom USA dosáhly v roce 2007, od té doby počty prodaných kusů klesají a průměrná kniha prodá asi jen 200 kopií ročně a 1000 kopií celkem. Úspěšný autor není úspěšný proto, že by byl dobrý, ale že se na jeho stranu přidá marketingový aparát, který ho vyzdvihne – a takových je, podle všeho, méně než jedno procento. 

Pokud jde o YouTube, v roce 2021 bylo nahráno každou hodinu 30 000 hodin videa. Pokud byste chtěli vidět všechno, potřebovali byste 82 let na to abyste viděli to, co se nahraje za den – celý jeden život. Pokud jde o Spotify, na něm najdete 70 milionů tracků, včetně 3,2 milionů podcastů. 

Takže si představte situaci, kdy Neil Young stáhl svůj obsah ze Spotify, protože se mu nelíbí podcast Joe Rogana, protože si dovolil do podcastu pozvat člověka, který nesouhlasí s vakcinací dětí. Problém je v tom, že Neil Young je relativně okrajový hudebník, zatímco podcast Joe Rogana je nejúspěšnějším podcastem na Spotify, je to exkluzivita a Spotify za něj platí.

Co znamená odstranění Neila Younga? Nic. Absolutně nic. Popravdě, kdyby zmizel i Joe Rogan, stále by to nebylo v objemu Spotify prakticky nic, ale Spotify jednoduše porovnal relativní hodnotu těch dvou a s politováním Neila Younga stáhl.