Pro koho jsou Gamerz Devicez? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Nebudeme si nic nalhávat – miluju vychytané herní periferie. Všechny ty superturbózní myši s měnitelným podvozkem, barevná klávesnice s laditelným zdvihem a kompletní reprogramovatelností a speciální vychytané periferie navržené pro jednu jedinou hru. Ale ruku na srdce – kdo je doopravdy kupuje? A opravdu vždy splní to, co slibují?
Většina běžně používaných myší, pokud nejde o zcela základní modely, má poměrně slušné vlastnosti. Pokud nejste profesionální hráči, budete mít od určité kvality periferií problém rozeznat mezi herní a neherní periferií. Pravda je, že to neplatí o všech herních periferiích a všech herních stylech. Akční hráči jsou náročnější na reakci zařízení než casual hráči. Některé periferie mají navíc z hlediska hraní docela nepříjemné vlastnosti – problém je u hlavně „podřimujících“ bezdrátových myší.
Ale jsou skutečně specializované gamerz devicez o tolik lepší než konvenční periferie? Zažil jsem několik zařízení deklarovaných jako vyloženě herní, u kterých mě velice překvapila jejich výrobní nekvalita. Velmi obezřetně se stavím hlavně k herním notebookům jedné populární značky, u kterých jsem opakovaně narazil na neuvěřitelně ohebnou klávesnici. Stisknete klávesu – a klávesnice se pod stiskem prohne. Jako byste pracovali s úplně nejlevnějším notebookem, který má pod klávesami plech žvýkačkové kvality. To je dost nepříjemné i při běžném psaní – ale u drahého herního hardware? U některých firem mám pocit, že za herní notebook považují generický stroj, do kterého osadí barevně podsvícenou klávesnici a dedikovaný grafický čip, čímž to končí.
U levných herních periferií je patrný jakýsi anti-Barbie designový hon, kdy zařízení nabývají dramatických tvarů, barví se do zombie zelené či nukleárně žluté, podsvícení je krvavě rudé a myši a klávesnice se na nás všelijak zubí, čímž maskují fakt, že jde často o docela levné a nijak zvlášť výjimečné kusy.
Těžko říct, zda taková divočina na dorost funguje, já se tradičně zaměřoval spíš na dražší kusy, které se zaměřují na výkonové parametry a ergonomii. Kubizující myš, plná vyčnívajících hran a zubů, může mít ten pozitivní vedlejší efekt, že s ní nevydržíte hrát dlouho, což by potomka snad mohlo odehnat od počítače.
Dražší modely jsou naopak konfigurovatelné, štelovatelné, šroubovatelné, přehazovatelné, zatížitelné a odlehčitelné, překrytovatelné a barevně zcela proměnitelné, což z přípravy myši dělá něco mezi stavbou modelu z Lega a návštěvou Mořského světa s iluminující barevnou hrou chobotnic. Uznávám, je to legrace. Přehazujete si díly, vyměňujete šrouby – a nakonec vždy přijde ten super moment, kdy z plně vyladitelného kitu něco poztrácíte, takže myš přestane být konfigurovatelná. Byt mi sežral docela dost komponent z podobných setů, namátkově bych uvedl náhradní kluzáky na Microsoft Habu, pak výměnný boční panel k témuž, nějaká závaží a pružinky pro skládačku od Mad Catz a rovněž i víčko od bateriového kompartmentu od jedné bezdrátovky, které se samo uvolnilo a poháněno energií ze stlačené pružiny kamsi odskočilo. Ano, je s tím zábava, ale po čase usoudíte, že není od věci kupovat zařízení, která drží sama o sobě pohromadě.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
