Problémy s problémovým obsahem aneb proč vadí hry pro dospělé

Nejnovější kauza, která pohnula internetem, je další příšernost, která vylezla z Austrálie a za kterou stojí australská feministická aktivistická skupina Collective Shout. Austrálie je takový trójský kůň západního světa, bývalá trestanecká kolonie Britského impéria, jež se stále tak trochu stále chová jako basa pro pacienty a v rámci jejich blaha implementuje ty nejpříšernější problémové šílenosti, které vymyslela socialistická Čína.

Zatímco Čína je totalitní a zlá, sleduje své občany, zakazuje jim obsah a blokuje jim přístup k internetu, Austrálie je laskavá, demokratická a hodná, a proto chce sledovat svoje občany, zakazovat jim obsah a blokovat jim přístup k internetu. V podstatě se dá říci, že pokaždé, když Čína vyvine nějakou technologii na kontrolu populace, tak ji zkritizujeme, ale Austrálie začne zhruba po pěti letech zavádět to samé – a přes své bývalé koloniální pány z Británie se nám ten mor šíří i do Evropy. 

Takže nyní nastala situace, kdy spolek Collective Shout usoudil, že největší zlo světa jsou „znásilňovací simulátory“ a pustila se do her pro dospělé. Nutno podotknout, že se nebavíme o nelegálním obsahu, ale o LEGÁLNÍCH HRÁCH PRO DOSPĚLÉ, které jenom feminacistickému covenu přišly „problematické“. A protože něco, co je legální, zakázat nelze, zvolil tento spolek nátlakové metody – a místo na politiky se obrátily na platební procesory a začaly se společným vytím. 

Obsahem jejich vytí je nářek nad něčím, co je legální, ale „problematické“, a i když není žádný důkaz, že by to způsobovalo reálné problémy, tak podle nich by to problémy způsobit mohlo, protože pamatujte, aktivistické coveny nepracují s fakty, ale se svými pocity. A jejich pocity jsou důležitější než názor kohokoliv jiného na planetě – a jejich prosazení si žádá jakékoliv oběti kohokoliv, kdo se covenu připlete do cesty. A protože jde o čistý nátlak, používají zákeřné metody, kde nejde o nic jiného než o to, jak svůj postoj prosadit.