Problémy s problémovým obsahem aneb proč vadí hry pro dospělé | Kapitola 5
Seznam kapitol
„Problémový obsah“ je pojem, který pro každého znamená něco jiného. Pro někoho to je obsah pro dospělé, pro dalšího je to diskuse o neexistenci Boha, debaty o tom, že nosit roušky za covidu byla kravina nebo politické řeči, které se nehodí do krámu. Všechny, které „problémový obsah“ rozčiluje, spojuje jedno: Snaha ho zakázat.
Platební procesory a finanční služby by měly provádět všechny transakce, pokud jsou legální. Na nich už tuplem není, aby si samy rozhodovaly o tom, jestli je něco problémové, anebo není – a například rozhodovat, jestli je „Léda s labutí“ zoofilní porno nebo umělecké dílo. Jejich úkolem je bránit tokům špinavých peněz a tím to hasne. V poslední době si finanční sektor začíná hrát víc na arbitra společenské morálky, než mu přísluší – a to je třeba zatrhnout.
Aktivistické coveny zkouší nátlaky všeho možného typu – a zkouší to proto, že jim to občas prochází. Někdo zahrádkaří, někdo hraje hry – a někdo „dělá do lidí“ jako Begbie z Trainspottingu – a ten není spokojený, dokud neteče krev. Aktivisté jsou jako Begbie, baví je „dělat do lidí“ a doslova jim otřískat svoje vlastní názory o hubu, dokud se ostatní nepokoří. Jsou to extrémisté – a tak bychom se na ně měli dívat a tak s nimi i nakládat. Takové by měly velké korporace a vlády s laskavými slovy poslat do análu, protože pokud to neudělají, skončíme nutně v situaci, kdy ocas bude rozhodovat o tom, co má dělat pes. Aktivisté neprosazují svoje představy demokraticky, vnucují je nátlakem a to je prostě neakceptovatelné.
Pokud jde o Collective Shout a sociální šílenosti, které z Austrálie vylézají, velmi výrazně bych preferoval, aby se Austrálie prostě oddělila od internetu a prosazovala si své vnitřní zákony basy pod otevřeným nebem, aniž by ty pitomosti exportovala do světa. Pro mě je celá ta země jenom jeden velký trójský kůň, který neustále vytahuje z Číny jejich příšerné nápady na kontrolu populace a předělává je do rádoby demokratického provedení, aby je nám potom podsouvala jako věci, které „mají chránit děti“ a „bránit nás proti terorismu“. Nefunguje to ani v jednom případě, to víme, ale o to aktivistům ve skutečnosti nejde – a to taky víme.
Pokud se bývalá australská trestanecká kolonie hodlá inspirovat Čínou – je to jejich problém. Podstata svobodné společnosti ale není a nemůže být v tom, že se zakáže cokoliv, co někoho nějak pohoršuje. Demokratické rozhodování na základě většiny nesmíme nahradit terorem aktivistů – a musíme bránit základní svobody před těmi, kteří jimi pohrdají. Základem pokroku je kreativita a základem kreativity je svoboda, i když někomu může přijít divná a nepochopitelná.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
