Problémy s problémovým obsahem aneb proč vadí hry pro dospělé
i Zdroj: PCTuning s pomocí ChatGPT
Internet Článek Problémy s problémovým obsahem aneb proč vadí hry pro dospělé

Problémy s problémovým obsahem aneb proč vadí hry pro dospělé | Kapitola 4

Michal Rybka

Michal Rybka

54

Seznam kapitol

1. Legální, ale „problematické“ 2. Kontrola toků peněz 3. Hry jdou za hranici tabu 4. Zákaz fantazie 5. Kdo (ne)má rozhodovat o korektnosti

„Problémový obsah“ je pojem, který pro každého znamená něco jiného. Pro někoho to je obsah pro dospělé, pro dalšího je to diskuse o neexistenci Boha, debaty o tom, že nosit roušky za covidu byla kravina nebo politické řeči, které se nehodí do krámu. Všechny, které „problémový obsah“ rozčiluje, spojuje jedno: Snaha ho zakázat.

Reklama

Proto mě zaujalo, že když Britové dělali jeden ze starších zátahů na pedofily, zakázali jak pedofilní materiály s reálnými lidmi, tak i ty fantazijní. Tím v podstatě udělali to, že ilegalizovali i ty pedofily, kteří se pokouší nikomu neubližovat a žít vedle normální majority – jenom se kompenzují fantazijními materiály. Je asi jasné, že když někdo točí pedofilní porno, neobejde se to bez skutečných obětí – ale fantazie?

Thriller, horror a sexuální hry pro dospělé jsou něco podobného. Většina lidí žije tragicky nudné životy, kde největší vzrušení přináší hrozba ztráty zaměstnání a exekutor. Spousta takových lidí si své životy kompenzují fantazijními materiály, ať už jde o Star Wars, romantickou literaturou pro ženy, porno všech možných i nemožných forem – a takové ty věci.

Coveny jurodivých aktivistů políbených Bohem nebo vyšším mravním principem se kompenzují na tom, že terorizují zbytek populace, což jim asi dává pocit užitečnosti, moci a nějakého vzrušení v jejich nudných životech. Ale tím sahají do životů ostatních – což je pochopitelně baví, protože i když aktivisté sami sebe obvykle označují za „empatické“, podle mých zkušeností jsou to v podstatě kluby sociopatů, kteří ve skutečnosti vůbec nechápou základy společenského konsensu.

Osobně si myslím, že i když je svět plný podivných věcí, kterým mnozí nerozumí (já třeba nerozumím sebemrzačení a tělesným modifikacím), tak by se dělící čára mezi legální a nelegální měla malovat tam, kde konání jednoho přímo poškozuje nesouhlasícího druhého. A to fantazijní digitální obsah není, protože ten nikoho reálně nepoškozuje. Takový obsah může být problematický, divný nebo odporný, ale není to něco, co by mělo být postaveno do ilegality.

Distribuční platformy by měly dostupnost obsahu regulovat právě a pouze podle toho, jestli je, anebo není ilegální a v extrémním případě zavést limity na regionální dostupnost podle místních zákonů, když už tedy bez té cenzury neumíme existovat. Problematický obsah by měly označit – ale to je všechno.


Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama