Problémy s problémovým obsahem aneb proč vadí hry pro dospělé | Kapitola 2

Aktivisté a aktivistky už dávno přišly na to, že nejúčinnějším cílem nátlakových kampaní není politik, u kterého by se mohlo ukázat, že má přece jenom nějakou páteř, ale anonymní bankovní úředníček, který nechce mít problémy, a tak radši couvne. Takže došlo k situaci, že platební operátoři zakázali provádění plateb za obsah, který je legální, ale „problematický“ – a to ne na základě legislativy, ale vnitřních pravidel, která se rozšířila o to, že mohou odmítnout platby, které by „mohly poškodit jejich pověst“. To je samozřejmě zákeřné a naprosto křivé, protože s takhle ohebnými pravidly si můžete dovolit odmítnout služby komukoliv, například majitelům psů, protože pes je zvíře rituálně nečisté a vy s ním nechcete mít nic společného. 

Řešením by mohlo být to, že jeden operátor, který má vnitřní problém s provedením transakce, by byl nahrazen jiným operátorem, který s tím hodnotový problém nemá. To by možná fungovalo v podmínkách ideální konkurence, ale pokud jde o digitální platby, panuje tam efektivně oligopol a to mu dává neuvěřitelnou sílu. S tím, jak se platby stále více digitalizují, neustále roste tichá moc platebních procesorů, které sledují platby a mohou je zamítnout. 

Služby kontrolují toky peněz jsou nejúčinnější nástroj na zavádění totality – a aktivistické coveny to pochopitelně vědí, a proto na ně cílí. A australská tlupa feminacistických aktivistek se rozhodla prosadit svoje názory globálně – a to se jim povedlo, tedy alespoň částečně, protože svým tažením naštvaly jak spoustu hráčů, tak i lidí, kteří mají rádi svobodu obecně. A přitom také exponovaly nutnost striktně regulovat platební procesory a donutit je, aby zpracovaly legální transakce a nehrály si přitom na morální arbitry ve službách aktivistických spolků.

Celá pointa je totiž v obratu „problematický obsah“, což v tomto případě znamená „obsah, který se nelíbí ženám ze spolku Collective Shout“. Ve světě je velké množství odlišných norem, které jsou často dokonce uzákoněné, například Pákistán má zákony proti rouhání, podle kterých vám za zhanobení Koránu nebo urážku Mohameda může hrozit trest smrti. Pákistán přitom neustává ve snaze prosadit podobné normy globálně a udělat něco takového trestného celosvětově, což je prosazování jejich hodnot. Spolky jako Collective Shout jsou mnohem zákeřnější, protože svůj minoritní názor prosazují plíživě mimo zákon.

Collective Shout pořádně oslavil svoje „vítězství“, což asi neměli dělat, protože se na ně sesypala řada hráčů, kterým se nelíbí, že jim nějaká parta Australanek vnucuje, co smí a co nesmí dělat. Došlo pochopitelně na lavinu nesouhlasu, tradičně na vyhrožování a linky podpory u operátorů byly zaplaveny stížnostmi tak, že jejich operátoři dostali instrukce, jak mají odpovídat.