Proč AI nerozumí lidem aneb o problémech s významem sdělení | Kapitola 2

A sdílenou zkušeností to nekončí, protože například vědecké jazyky jsou plné záhad, které nelze správně přeložit, natož pak pochopit, pokud neznáte obor. Pokud například smrtelník použije slovo „kov“ (metal), myslí tím něco lehce jiného než chemik – a definitivně něco jiného než astrofyzik, protože ten pod pojmem „stellar metallicity“ myslí podíl všech prvků těžších než vodík anebo hélium. 

Vědci by se měli vyjadřovat přesně, ale někdy to na mě působí, že schválně dělají vše pro to, aby jejich obor byl echt nepochopitelný. Tak například máme šest kvarků – up, down, charm, strange, top a bottom, u čehož vás hned zaujme, že by se mohlo zdát, že „up“ a „top“ je to samé, stejně jako „down“ a „bottom“. Toto označení druhů kvarků, přestože v normálním jazyce označuje směry anebo polohu, vlastně v jejich jazyce nic takového neznamená – a navíc v protonu můžete mít dva up kvarky, ačkoliv by se zdálo, že logicky jen jeden může být up. Navíc se druhy kvarků označují jako flavors (chutě), což nemá s chutí už vůbec nic společného.

Podobné problémy sahají i do minulosti. Tak například argument pro imperiální měrné jednotky je založen na tom, že jsou odvozeny od lidských rozměrů (palec, loket, sáh), my máme například píď, což je plus mínus vzdálenost mezi nataženým palcem a ukazováčkem. Od toho máme slovo „pidimužík“, tedy mužík o výšce jedné pídě.

Vtip je v tom, že v minulosti bylo naprosto běžné, že se používalo jedno a to samé slovo, jehož význam se čas od času změnil – a to někdy dost výrazně. Pokud se chcete pobavit nad historickou podivností, která to ilustruje (ale jinak nemá praktický význam), najděte si na Wikipedii definici perské jednotky délky pasarang: Původně se to definovalo zhruba tak, že pěší jednotka ujde za den pět pasarangů, ale neustále se to předefinovávalo a měnilo, takže podle historického období se délka pasarangu měnila i více než dvakrát, což znamená, že když čtete historický text, musíte vědět ze které doby je, které části světa se týká – a jak se tam tehdy definoval pasarang, protože jinak budete mít naprosto zásadní problém pochopit správně vzdálenosti. Takže pokud se divíte, proč se historici hádají o to, zda autor myslel to, anebo ono místo, často je problém v interpretaci jeho údajů.

A pak tu máme, samozřejmě, nepřesnosti. Hérodotos, zvaný Otec dějepisu, často čerpal svoje informace od místních, které byly zkreslené – a existuje podezření, že nejenže neúmyslně, ale že si z něj místní občas dělali srandu a vykládali mu úplné kraviny. Přesně tak se například vysvětluje záhada dvou chybějících egyptských pyramid se sochami na jejich vrcholcích – pravděpodobně nikdy neexistovaly, šlo o přehnané líčení dvou kolosálních soch na zvýšených podstavcích. Není úplně jasné, kdo si z Hérodota vystřelil, ale protože podle všeho neznal staroegyptštinu, tak to mohl být jeho tlumočník, který ho doprovázel.

Dobře. Takže jste člověk, který cestuje na místo, kde se nacházejí stavby, ale protože nerozumíte místnímu jazyku, posloucháte kraviny, které vám nakecá váš společník, který vás doprovází – a který si například vyloží váš zájem tak, že čím lepší historky vám řekne, tím víc mu zaplatíte. A takhle vzniká historický dokument, který po tisíciletích nelze ověřit, lze jen hádat, co tím chtěl básník říci. 

A teď, právě teď máte konečně představu, jak je složité pracovat s informacemi, u kterých nechápete kontext!