První počítačové obchody v historii mikropočítačů | Kapitola 2
Seznam kapitol
Vymyslet moderní počítač, to je sice dřina a vyžaduje to spoustu nadání, ale zdaleka to nestačí. Inženýři si zkrátka musí připustit, že i ti další – tedy obchodníci, manažeři, designéři či reklamní odborníci – jsou holt třeba, i když mnohdy technice vůbec nerozumí. Bez nich se dá jen těžko dostat do povědomí širší veřejnosti a uspět.
Naplnit v sedmdesátých letech obchod hardwarem, to, jak jistě každý pochopí, bylo tehdy mnohem složitější než dnes. Neexistoval internet, neexistovaly počítačové časopisy, takže o existenci nových a nových miniaturních firmiček (nabízejících nové a nové navzájem pochopitelně nekompatibilní počítačové platformy s často jepičím životem) se Veit dozvídal od známých, na počítačových výstavách či jen z doslechu. Občas některá nová firma zanikla dřív, než ji stihl oslovit. Byla to jitřní doba plná dobrodružného objevování a zcela nových možnosti.
By Sphere Corporation - Scanned from page 23 of the January 1976 Byte magazine
by Michael Holley Swtpc6800 ., Public Domain, Link
Obchod byl pro rozvoj počítačové „gramotnosti“ a popularizaci této techniky nesmírně důležitý. Nová éra potřebovala právě takovéto obchody, nejen články v časopisech pro zasvěcené. Normální lidé si na počítače potřebovali sáhnout, museli si techniku vyzkoušet a nechat si říci, k čemu je to všechno dobré. Nikdo přece nebude kupovat zajíce v pytli – a kromě toho, tento „zajíc“ byl stále proklatě drahým špásem. A odpovědět na otázku „k čemu to je“ bylo tehdy nesmírně obtížné, protože donutit ten omezený hardware k činnosti s nějakými smysluplnými výsledky, to nebylo vůbec jednoduché.
By Rama - Own work, CC BY-SA 2.0 fr, Link
Počítače měl obchod vystavené v zasklených vitrínách společně s mnoha rozšiřujícími deskami. K tomu si Stan vyškolil personál, který potencionálnímu zákazníkovi dokázal nabídnout sestavu na míru jeho požadavků. V těch dávných dobách totiž neplatilo, že byste si prostě koupili krabici, monitor a měli jste vše odbyté. Právě naopak. Ona „krabice“ představovala pouhý základ. Aby se s ní dalo dělat něco aspoň trošku smysluplného, potřebovali jste ji nějak rozšířit – připojením k monitoru či na televizi, k dálnopisu zajišťujícímu klávesnici a čtečku děrné pásky, či třeba k magnetofonu pomocí nějakého vhodného rozhraní.