Quantum Break – když selžou hrátky s časem | Kapitola 3

Filmové pasáže jsou až na některé výjimky na vcelku solidní úrovni. Celkový dojem kazí skutečnost, že jsou na PC streamované z internetu a při přehrávání se sekají. To jim ubírá na věrohodnosti. Naštěstí filmové pasáže se jednoduchým stiskem tlačítka dají přeskočit a věřím, že tuto možnost spousty hráčů využijí.

Nevím, možná jsem staromódní, ale kdybych chtěla koukat na film, tak si pustím něco v televizi. Na počítači chci prostě hrát, ne jen tupě koukat do obrazovky. Kdyby ty filmové pasáže byly aspoň trošku kratší. Nehledě na to, že přechod mezi filmem a hrou se mi moc nelíbil, a to i přestože postavy ve hře vycházejí ze skutečných (filmových) postav.

Na návaznost v Quantum Break se moc nehraje. Už videosekvence vytvořené v enginu hry mají problém s přechodem mezi hrou a videem, kdy je až příliš často okatý skok mezi tím, kde hlavní postava stojí, a tím, kde se objeví ve videu. Kromě toho, postavy ve video sekvencích prokluzují, jako by lagovaly.

i Zdroj: PCTuning.cz

Na plynulou návaznost á la GTA V tak můžete úplně zapomenout. Hra v tomto ohledu nedosahuje ani kvalit dnešního průměru. A to se autoři přitom ohánějí slovními spojeními, jako je „filmové pojetí“. Ano, filmečky tu jsou, ale to ještě z Quantum Break „filmově pojatou“ hru nedělá.

Dobře, připouštím, že vám pojetí Quantum Break může za jistých okolností vyhovovat. Ale jsem si docela jistá, že tuto hru nikdy nebudete dávat za dobrý příklad. Kdyby v Remedy neexperimentovali a celý rozpočet by šel na hru, respektive na videa vytvořená v enginu hry, možná by to dopadlo lépe. Jenže třeba byl problém zakopán už v tom, že Quantum Break byla určená primárně pro konzoli Xbox One a tvůrci dobře věděli, že z něj filmovou kvalitu nevymáčknou. A tak se rozhodli něco natočit, jako se to dělalo za starých časů. Samozřejmě, ty dvě poslední věty jsou jenom dohady.