Rapoo Blade E9080 a Touch T6 – bezdrátově, dotykově | Kapitola 5
Seznam kapitol
Portfolio různých periferií je na trhu dnes velmi mnoho, s rozmachem mobilních zařízení se však řada z nich zaměřuje i na menší, praktické, často i víceúčelové modely. Mezi tyto výrobce se řadí firma Rapoo, jejíž motto mluví za vše – The Ultimate Wireless. Jednoduše elegantní periferie, které jsou vždy bezdrátové. Jak si povedou v praxi?
Samozřejmě nesmí chybět ani gumové „nožky“, díky kterým myš dosedá na podložku a také je jí umožněn pohyb. Ty jsou vyrobeny z tvrzeného plastu a musím rovnou říci, že s mnoha povrchy je problém. Kombinace velmi „mlsného“ senzoru a velmi tvrdých nožiček je takřka vražedná, takže myš budete moci používat jen na opravdu specifických podložkách.
Co mě ale nejvíce překvapilo, byl fakt, že myš nefungovala na herní podložce (SteelPad 4D). Jelikož to bylo první místo, kde jsem myš zkoušel, hledal jsem různé příčiny v podobě nezasunutého přijímače nebo vybité baterie. Nicméně až po přesunu na desku stolu jsem zjistil, že problém je právě v podložce. Hráči tedy mohou svoje podložky zahodit, bude stačit deska stolu.
Nicméně na laminu senzor fungovat bezchybně, stejně tak na plechu. Na textilu už ale začal vykazovat chyby, kdy kurzor nečekaně uskakoval a někdy se nepohyboval vůbec. To vidím trochu jako problém, jelikož např. pro HTPC je asi zásadní, aby myš fungovala nejenom na stole, ale také např. na potahu gauče či povlečení postele. Nehledě na to, že nožičky jsou nalepeny lepidlem tak lajdácky, že na textilii se okamžitě ve spárách zachytávaly smítka prachu a dokonce i nitě.
Rovnou tedy říkám, že z používání této myši jsem byl hned od začátku dost v rozpacích a ve výsledku vlastně zklamaný.
Tahákem modelu T6 je ale tzv. dotykový senzor. Ten je umístěn v prostoru tlačítek v horní třetině myši a je naprogramován tak, aby reagoval na určitá gesta. V podstatě tak, jak to známe z moderních multidotykových touchpadů. V podstatě se ale jedná o gesta nahrazující rolovací kolečko, které tato myška neobsahuje, a pak posouvání také v horizontálním směru. Nejlépe tato gesta asi vystihuje obrázek.
Moje zklamání však přišlo ve chvíli, když jsem zjistil, že základní úkony, tedy levý a pravý klik není realizován přes dotykový senzor, ale přes standardní mikrospínače. Respektive on by to takový problém nebyl, protože alespoň má člověk jakousi zpětnou vazbu o správném kliknutí. To by ale použité mikrospínače nemohly být tak hlučné. Opravdu dlouhou dobu jsem nebyl natolik zklamaný z myši, co se týká hlučnosti tlačítek, jako z této. O to více s vědomím, že se nejedná o levný kus plastu z marketu, ale o „luxusní“ myš za více jak tisíc korun.
Na pohled velmi elegantní myš, která by neurazila asi takřka nikoho, kdo si potrpí na vzhledové provedení periferií, rázem absolutně ztrácí jakékoliv pozitivum, jelikož pracovat s něčím, co vás bude rušit i při telefonování, to dokáže odradit. Tak trochu snad ještě spoléhám na to, že jsem měl jen smůlu a dostal zrovna hlučnější kus, nicméně z tohoto mě vyvádí několik zahraničních recenzí, kde je tento zápor také zmiňován.
Nechápu také, proč výrobce tedy integroval poměrně drahý dotykový senzor, když se jej nerozhodl použít pro všechny funkce. Vždyť levé nebo pravé kliknutí zase není tak složitým úkonem a rázem by byla na světě vlastně bezhlučná myš, která by si takovéto cenové ohodnocení zasloužila.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
