Saitek Pro Flight Yoke - berany pro pořádné letce | Kapitola 4
Seznam kapitol
Každý správný fanda leteckých simulátorů má doma na stole pořádnou páku, bez které se jeho vzdušný oř prostě neobejde. Pokud ale chcete létat s většími stroji opravdu na úrovni, můžete si pořídit dokonce i letecké berany a k nim pěkně i sosutavu pák na ovládání motorů. Jak se s takovým vybavením létá si přečtete v naší recenzi.
IL-2 Šturmovik:
Nejdříve jsem se několik dní neskutečně trápil s ovládáním výškovky, abych později zjistil, že jsem ji měl zcela nevhodně nastavenou a přecitlivělou. Těch krásných letadel, co jsem rozmlátil a utopil. Jakmile jsem odhalil problém a odladil citlivost, řízení bylo velice příjemné a pocity z letu ve větších bombardérech báječné. Ani po dlouhé době jsem ale necítil, že bych získal tak dobrou kontrolu, jako na joysticku – inu 15 let na jednoduché páce je přeci jen o poznání více, nežli necelý měsíc na beranech a je to opravdu znát. Velice zajímavé a intenzivní pocity přišly při střemhlavém bombardování. Jen opravdu hodně lituji absence Force Feedbacku, protože rvát se oběma rukama s letounem při vybírání vysokou rychlostí, to by mohlo být opravdu hodně super. Leč Force Feedback chybí. Zkusil jsem i stíhat. Ale to se tedy vážně nedá, nechápu, jak piloti těžkých dvoumotorových P38 mohli být úspěšní. Čím je stroj živější a hbitější, tím více budete ztrácet proti klasickému joysticku.
Pokud létáte pouze tento simulátor a vyloženě nesedíte 95% času ve větším bombardéru, určitě vám doporučím klasický joystick. Berany vás budou až moc omezovat, bokud ve vaší hrudi bije bombardovací srdce, pak za úvahu určitě stojí.
Microsoft Flight Simulator:
Tady je Pro Flight Yoke ve svém živlu. Trochu mi chyběla nějaká kolečka pro ovládání trimů, ostatně to i v IL-2. Musíte si vystačit pouze s tlačítky, případně obětovat některou z pák na TQ. Systém je jinak skvěle optimalizován k ovládání menších jednomotorových letounů – různé Cessny, Zlíny, Mooney. Pokud si chcete maximálně užít velkých proudových letounů, možná bych opravdu doporučil investici do druhého TQ. Pak můžete vnitřní čtveřici pák používat k ovládání proudových motorů a krajní pro klapky a spoilery. Ale investice to není zadarmo s tím, že opět získáte pouze lepší pocit, nikoliv nějak významně lepší kontrolu. Pokud Flight Simulatoru holdujete, nelze než tyto berany od Saiteku doporučit. Létání s nimi si budete užívat.
Zrovna dnes jsem se krásně rval s řízením při přistání ve značně zatíženém nákladním Boeingu 707. Během přiblížení mi vypadl motor číslo 4, v nízké výšce se přidal i prudký boční vítr a já měl skutečně co dělat, aby můj let Rio de Janeiro – Brasilia neskončil kdesi v podzemí. Intenzivní práce nohou i obou rukou, letadlo se zmítalo ze strany na stranu, prudké reakce protipohybem, neustálý skluz, adrenalin proudil v žilách a pot tekl proudem. Pak hvízdly pneumatiky, stroj konečně tvrdě dosedl, hupnul jsem na brzdy a po chvíli poškozený Boeing spokojeně odstavuji vedle dráhy. Natankovat plnou, uhasit drobný požár, vyměnit tlumiče, gumy a motor a můžu letět zpátky. Po takovémhle letu jen sundáte ruce z beranů, jen sedíte a doslova „čučíte“ do monitoru. Jste opravdu rádi, že to je za vámi :-).
Jiné hry:
Ač jsem občas trochu masochista a zkoušel jsem hrát NHL na volantu, nebo Richard Burns Rally naopak na joysticku, zde jsem se k nějakým extrémům neodvážil. Vyzkoušel jsem pouze závodní simulátor rFactor a zjistil, že to tedy opravdu není ono. Yoke najde své uplatnění jen a pouze u větších letounům, byť jsem kdesi četl i pochvalný názor související právě s nějakými Need For Speed. Možná jsou mé ruce jen až moc olšové, možná jsem u aut až moc zvyklý na klasické volanty.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
