Evropský svátek hráčů a vývojářů GDS 2023 u nás: Parádní oslava české herní scény! | Kapitola 7
Seznam kapitol
GDS (Game Developers Session) je nejstarší a největší videoherní konference ve střední Evropě. Tentokrát měla ještě zvláštní punc v tom, že se GDS 2023 odehrávala v předvánočním Kongresovém centru v Praze, které ti odrostlejší znají ještě jako „pakul“ neboli Palác kultury.
Jakub Dvorský ze studia Amanita přišel s přednáškou „Jak udělat miliardovou hru“, ve které jsme se rozhodně nedozvěděli, jak udělat miliardovou hru. „Já nevím jak vydělat miliardu - nevím to a já vám to neřeknu. Název přednášky je vlastně první lekce z herního marketingu.“
Jakub Dvorský nám to, jak přijít k miliardě, opravdu neprozradil.
Jakubova přednáška byla výborná, protože se týkala prakticky všech ostatních aspektů herního designu – jenom ne peněz. „Hry jsou umění, je to kulturní výdobytek. Je potřeba dávat hrám duši, což zní jako klišé, ale my tomu opravdu věříme.“ Výhodou Amanity je to, že to je nezávislé studio s vlastní vizí. „Nikdo nás nevlastní, nikdo na nás netlačí, netlačí se na deadliny, máme tvůrčí svobodu.“ Momentálně jsou už poměrně velcí: „Je nás 30 lidí, celkem čtyři týmy, které pracují na čtyřech projektech.“
Jakub mluvil o významu a o důležitosti malých týmů a o sdílení kreativní vize.
Jejich cílem je tvořit hry, které mají duši, mají silnou vize. Důležité přitom je nebýt ve vzduchoprázdnu, odkazovat se k něčemu, k nějaké tradici. V Amanitě se odkazují k pohádkám, k archetypální lidské zkušenosti, ale i k Tolkien anebo Dračímu doupěti. Dělají ruční animaci, vycházejí z východoevropské animační školy a to jak technicky i vypravěčsky. „Důležité je nezapomenout si dělat si legraci sami ze sebe. Hry jsou zábava a musí být zábava!“
Věci, které dělá Amanita, jsou někdy zvláštní, ale prakticky vždycky jsou roztomilé a kouzelné. „Je potřeba dělat něco, co je opravdu výjimečné, je lepší udělat třeba jenom jednu výtečnou hru než sto průměrných.“ To se snadno řekne, ale hůř se to dělá – a pro ty váhající má Jakub jednoduchou radu: „Je důležité k něčemu směřovat a neházet při prvním neúspěchu flintu do žita!“ Jednou ze základních chyb indie týmů je prostě jenom klonovat něco co existuje, „udělat to, co už existuje, ale hůř“ – anebo lepit do sebe víc stylů ve víře, že když z více her vyberete to nejlepší, tak to nakonec bude fungovat.
Unikátním rysem Amanity je to, že nepoužívají dabing. Za prvé tak nemusí svoje hry překládat – a za druhé jim to dovoluje experimentovat s jinými formami vyprávění, jako je vyprávění animací.
Silná hra musí mít silnou vizi, ale jak ji prosadit? Podle Jakuba je lepší menší a nezávislý tým, protože ve větším týmu je těžké udržet stejnou vlnu a stejnou vizi. „Vývoj hry není demokracie, musí se zachovávat vize! Hodně se mluví o ploché struktuře bez řízení, ale placatá struktura není efektivní, nevěřím na ni.“
Ve své přednášce se Jakub věnoval i vizuálním stylům, které se snaží dělat pro každou hru zvlášť. Dnes Amanita dokončuje Phonopolis, což je hra odehrávající se v retro futuristickém totalitním městě. Je dělaná ve stylu rané sovětské avantgardy a základem postav je to, že jsou dělané z papíru.
Trocha pesimismu
Poměrně optimistický tón přednášek narušil Martin Klíma svou přednáškou o tom, že vývoj je těžký a lehčí nikdy nebude. Začal srovnáním biblických knih Job a Kazatel – tedy vyprávěním o příkoří, které je nakonec napraveno vůči pokračující skepsi o tom, zda má vaše snažení smysl.
Martin Klíma začal historií Paláce kultury a poznamenal, že ho baví, že stojí na tom samém místě, kde kdysi mluvil Leonid Brežněv, tvůrce obsazení ČSSR v roce 1968.
„Svou hru neprodáte,“ konstatoval lakonicky. „Kde kdo mluví o tom, jak mu to nakonec vyšlo, ale to je jenom survivor bias. Prodal jsem jenom jednu hru, Original War – a její vydavatel vzápětí zkrachoval.“ Problém je v tom, že dnes vzniká obrovské množství obsahu. „Steam vydal v roce 2023 celkem 15000 her – to je víc, než za prvních 11 let své existence. Vydávají 40 titulů denně!“
„Vaše hra bude navíc zpožděná. Proč? Jednoduché problémy lze zjednodušit, ale ty těžké ne. Podaří se vám urychlit něco, co je už jednoduché, ale ne ty opravdu zásadní věci.“ Navíc jsou u další problémy, například nelze očekávat, že vám vaše kontakty budou k něčemu platné. To, že jste se s někým propojili, rozhodně neznamená, že vám automaticky pomůže.
Co dělat v tak bezútěšně vylíčeném světě? Martin Klíma to shrnul v zásadě velmi stoicky: „Snažte se zjednodušovat ty problémy, které se zjednodušit dají – a i když se to nepovede, tak vytrvejte!“
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
