Evropský svátek hráčů a vývojářů GDS 2023 u nás: Parádní oslava české herní scény! | Kapitola 8
Seznam kapitol
GDS (Game Developers Session) je nejstarší a největší videoherní konference ve střední Evropě. Tentokrát měla ještě zvláštní punc v tom, že se GDS 2023 odehrávala v předvánočním Kongresovém centru v Praze, které ti odrostlejší znají ještě jako „pakul“ neboli Palác kultury.
Na GDS vystoupila Rhianna Pratchettová, což je dcera spisovatele Terryho Pratchetta. Mimo to, že je sama spisovatelka, se také podílela na psaní textů a později i herního designu pro hry Heavenly Sword (2007), Overlord (2007), Mirror's Edge (2008) a Tomb Raider (2013) a jeho pokračování Rise of the Tomb Raider (2015).
Rhianna Pratchettová mluvila nejen o své herní kariéře, ale i o lásce jejího otce ke hrám.
Prozradila nám hodně detailů stran toho, jak spolupracuje se se svými koautorkami a jak spolupracují nejen na hrách, ale také na pořadech pro BBC, které se týkají britského folklóru. Ke hrám se dostala přes herní novinařinu, což je ale dnes žánr, který postupně mizí. Začala psát dialogy do her a později přešla i na celý game design.
Podělila se i o to, co sama hraje, bavil ji například Samorost. Obvykle nehraje novinky, ale dva až tři roky staré hry, což má tu výhodu, že jsou většinou už opravené všechny zásadní chyby. Velkým fanouškem her byl i její otec, který hrál Oblivion, „byl jím doslova posedlý“. Pratchett měl rád počítače, byl v nich doslova vizionářem, natočil například rozhovor s Billem Gatesem o misinformacích, tedy tomu, čemu dnes říkáme dezinformace.
O historizující fikci
Joshua Sawyer přednášel o historizující fikci – tedy o vyprávění, které je sice smyšlené, ale jinak celkem věrohodné, protože vychází z historických zdrojů. Ilustroval to na příkladu jejich hry Pentiment, která je stylizovaná do středověkého manuskriptu. Vzhledem k tomu, že se Joshua zajímá o historii, bylo to opravdu inspirativní, hlavně v otázkách formy a její stylizace.
Tři zvláštní mandaly jsou myšlenkové mapy ideálního města, které se s tím, jak hlavní hrdina prochází třemi herními akty, v jeho hlavě postupně rozpadá.
Patří Sokrates mezi fiktivní postavy – anebo ne? Ve skutečnosti o něm víme tak málo a hlavně z nepřímých zdrojů, že vlastně i on sám může být fiktivní postavou.
Tvorba historizujících fontů bylo naprosté šílenství. Většina středověkých skriptů je pro moderního laika naprosto nečitelná, až na font pro tisk, který se naopak příliš neměnil. Investice do fontů byla prý u Pentimentu naprosto zásadní.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
