Tak vypadá budoucnost hraní: superrychlý 240Hz OLED Asus PG27AQDM na zpomalených záběrech | Kapitola 6
Seznam kapitol
Patříte k těm, kteří zastávají názor, že 240Hz panely jsou jen placebo? Že víc jak 120 Hz už není zapotřebí? Nebo vám snad stačí i 60 Hz? Nemusíte být zrovna hráči, abyste poznali rozdíl. Podíváme se detailně na to, v čem mají displeje OLED ultimátní výhodu proti tekutým krystalům.
Scan-Out Skew – Tilting / Jelly Effect
Titulek testu, který je na většině monitorů zábavnější v reálu než na videu, by se dal přeložit jako „Zkosení při překreslování / Efekt želatinového skrolování“.
Budete-li svým zrakem sledovat zeleného ufouna ve žluto–červeném UFO, na většině horizontálně orientovaných monitorů by se měly svislé linie začít kácet a při změně směru se pohupovat doprava a doleva, jako by byly gumové. Jde o obdobu efektu rotující závěrky, kterou možná znáte z videokamer a foťáků (rolling shutter). Je to dáno způsobem, jakým se překresluje obraz.
V testu můžete měnit jak rychlost, tak nastavení a hustotu pruhů a vypínat nebo zapínat odrážení na koncích obrazovky. Když jej vypnete, místo gumových pruhů uvidíte spíš šikmé čáry, lépe je nechat zapnuto. A pokud máte monitor na výšku, můžete pro změnu zkusit vertikální směr.
Když už jsme u toho vertiálního směru, právě ujíždění obrazu je důvod, proč je skrolování textu na monitorech LCD v režimu portrét (tedy na výšku) občas nepříjemné – začnou se při něm klátit řádky textu.
V popisu je také zmíněno, že monitory, které tímto jevem netrpí, jsou ty s podporou LightBoost či ULMB. Nevím, jak pro vás, ale pro mne to byla novinka – v článcích a videích, které jsem viděl, tuto drobnost jejich autoři nezmiňovali, takže někdy budu muset podívat na to, jak to funguje v praxi.
Vůči LCD není toto srovnání úplně fér, protože použitý panel už má nasvíceno pár tisíc hodin, a tak je podsvícení pořádně vyšisované a tmavší, než kdyby byl monitor nový. Oproti OLEDu jsem mu ještě trochu pomohl zvýšením jasu a vytažením bílé. OLED je naopak ve svém živlu, na černé obrazovce je jen pár světlých prožků, a tak se do toho může elektronika pořádně opřít a pixely rozžhavit doběla.
Výsledkem je, že při stejném času stačí u OLEDu i nižší citlivost ISO a bílá září mnohem jasněji, zatímco u LCD bylo ISO nažhavené na maximum, obraz šumí a i s tím jsou čáry tmavší.
Důvod deformace čar je ze zpomaleného videa zřejmý – skok mezi liniemi na 60Hz panelu je podstatně větší než mezi liniemi na monitoru, který se za stejnou dobu překreslí čtyřikrát. Mimo jiné díky tomu nebude tolik zřetelný ani tearing obrazu při vypnuté vertiální synchronizaci ve hrách.
Nemůžu s čistým svědomím říct, že bych občas neměl pocit, že linie trošíčku ujížděly i na 240Hz OLEDu a obraz byl dokonale ostrý (takže prostor i důvod pro rychlejší panely ještě zjevně je), ale nebylo to zdaleka tak zábavné jako u LCD – obraz působil oproti LCD neskutečně plynule, mělo to blízko k tomu, jako by přede mnou někdo mával papírem, a deformace linií byla minimální.
Jak to vypadalo u LCD nemusím vysvětlovat, to si může zkusit každý sám na vlastní… monitor. Až uvidíte rozmazané gumové čáry a dost se jich nabažíte, můžete ještě jako bonus zkusit zírat do jednoho bodu, kolik čar místo každé rozmazané uvidíte.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
