Tak vypadá budoucnost hraní: superrychlý 240Hz OLED Asus PG27AQDM na zpomalených záběrech
Seznam kapitol
Patříte k těm, kteří zastávají názor, že 240Hz panely jsou jen placebo? Že víc jak 120 Hz už není zapotřebí? Nebo vám snad stačí i 60 Hz? Nemusíte být zrovna hráči, abyste poznali rozdíl. Podíváme se detailně na to, v čem mají displeje OLED ultimátní výhodu proti tekutým krystalům.
Dostal se mi na chvíli do rukou nedávno uvedený monitor od Asusu s označením ASUS ROG Swift OLED PG27AQDM. Jeho základní parametry, jako je úhlopříčka 26,5“, rozlišení 2560 × 1440 bodů či podpora HDR, dnes nikoho neohromí, u obnovovací frekvence 240 Hz už ale zbystří hráči, a když se k tomu přidá fakt, že jde o OLED, začnou se i náročnějším hráčům sbíhat sliny.
Většina parametrů je impresivní, některé jsou o řád jinde než u LCD:
- Úhlopříčka (palce): 26,5"
- Poměr stran : 16:9
- Barevný rozsah (DCI-P3) : 99%
- Barevný rozsah (sRGB) : 135%
- Typ panelu : OLED
- Rozlišení: 2560 × 1440
- Zobrazovací plocha displeje(V × Š): 590,4 × 333,7 mm
- Povrch displeje: Non-Glare
- Rozteč bodů: 0,229 mm
- Jas (Max) : 450 cd/m²
- Jas (HDR, Peak): 1 000 cd/m²
- Kontrastní poměr: 1 500 000:1
- Pozorovací úhly (CR≧10): 178° / 178°
- Doba odezvy: 0,03 ms (GTG)
- Barvy: 1073,7 M (10 bit)
- Technologie Flicker free: Ano
- Podpora HDR (High Dynamic Range): HDR10
- Obnovovací frekvence (max.): 240 Hz
Téměř totéž se bohužel dá říct o ceně, začíná pod 29 tisíci korun. Nemám v plánu na něj dělat přímo recenzi, nemám na to výbavu, a nemám ji mimo jiné proto, že se nechci věnovat recenzím monitorů. Recenze tohoto monitoru už na internetu najdete, velmi detailní je třeba na rtings.com.
Nechci ani pitvat všechny vlastnosti monitoru a řešit ani nevýhody OLED, kterých je také dost – vezmu je jen telegraficky, aby to nevypadalo, že je u něj všechno tak růžové. Největším strašákem je u OLED vypalování obrazu a různé techniky, které jej mají omezit (jako je pravidelné přesouvání obrazu o jeden pixel, spořiče obrazovky, procedura „obnovování“ displeje a další).
Problémem je i celkový jas, který bývá nižší než u špičkových LCD, především těch s opravdovým HDR – zatímco podsvícení u klasických LCD může po celé ploše prát naplno, u displejů OLED je často uváděný maximální jas (obvykle kolem 1000 cd/m²), kterým ale displej nemůže svítit po celé ploše. Jako důvod se uvádí, že by měl panel v takovém případě vysokou spotřebu, kvůli ní by se displej i více zahříval, a to zase urychluje degradaci obrazových buněk.
Proto mívají displeje OLED jakési „vyvažování“ intenzity svitu – malé světlé plochy lze zobrazit s maximálním jasem, ale čím větší světlé plochy v obraze jsou, tím nižší je jejich jas. Pokud zobrazíte přes celý displej jen bílou plochu, nebude bílá zářit tak jako u malého bílého čtverečku uprostřed temné obrazovky.
Tak trochu jiné pixely
Výrobci se snaží u pixelů nahnat jas, jak se dá – třeba kombinací OLED s atypickými subpixely do trojúhelníku přebarvenými pomocí kvantových teček jako u QD-OLED, anebo pomocí čtyřbarevných pixelů, které kromě klasické červené, zelené a modré mají navíc ještě bílý subpixel. U panelu, který využívá Asus a za nímž by mělo stát LG, se kromě toho, že se do pixelu vmáčkla i bílá, pomíchalo i pořadí barev, subpixel má uspořádání – RWBG.
V případě tohoto monitoru nikdy nesvítí všechny čtyři subpixely najednou, barva pixelu je složená vždy pouze ze tří ze čtyř složek. Vyrobil jsem si na to speciální mřížku s barevným gradientem v jednopixelových bodech, kterou vidíte (se zvětšením 300 %) vlevo. Vpravo se pak můžete podívat na fotku, jak barvy interpretuje monitor..
Atypické uspořádání pixelů znamená, že ClearType ve Windows nebude fungovat, jak má, a písmo bude vypadat trošku divněji než na LCD. Proč je to problém, jsem detailně rozebíral v dřívějším článku věnovaném speciálně tomu, jak funguje vyhlazování písem ClearType.
Microsoft bohužel takové drobnosti, jako že na trhu už několik let nejsou jen LCD s pixely BGR nebo RGB, stále evidentně moc nevzrušují – nové ikonky jsou vidět hned, zatímco na ty subpixely si musíte vzít mikroskop, že. I tak je ale subpixely RWGB ruší podstatně méně než fialovo-zelená aura QD-OLEDů s trojúhelníkovými subpixely; písmo se prostě zdá o něco méně ostré – a svou roli v tom hraje i antireflexní vrstva. Kvůli ní to na (čínském mikroskopu za tři stovky do USB) vypadá, jako by displej byl za vrstvou hrubého skla.
Těžko říct, jestli to někdo z Microsoftu hodlá v dohledné době řešit, ale přinejmenším se zdá, že na Githubu u diskuze k PowerToys od Microsoftu už vzniká odbojová skupina majitelů OLED.
Co OLED ztrácí na jasu, to zase nahání na kontrastu. Pokud pod displejem s LCD svítí soustavně bílé LED, není černá tak černá jako u OLED, kde pod černou plochou nesvítí nic. LCD s tím mohou bojovat lokálním stmíváním podsvícení. Na filmy či hry to vyhovuje, ale pokud máte jednolitou tmavou plochu, po které jezdí bílý kurzor, jsou podsvícené zóny obrovské a lepší je to až u mnohem dražších panelů s mini LED.
U LCD s dlaždicovým zónovým podsvícením můžete při tlumeném osvětlením pozorovat podobné efekty jako na následující (lehce přeexponované) fotce – u zón, které mají podsvícení zapnuté kvůli tomu, že je na nich něco světlého, třeba malé okno nebo kurzor, prosvítá podsvícení pod černou plochou.
A to jsou dlaždice ještě zlaté oproti panelům, které mají LED pouze po obvodu a místo fleku kolem kurzoru se na monitoru pod kurzorem rozsvítí pruh shora dolů.
Něco podobného u displejů s OLED nehrozí, protože na nich svítí jen to, co skutečně svítit má. A to raději ani nezmiňuji pozorovací úhly, které jsou oproti LCD neskutečné, abychom se konečně dostali k tomu, co chci dnes řešit, a to je odezva.
O každém z uvedených problémů by se dal napsat samostatný článek. V tom dnešním se zaměřím jen na jednu jedinou věc – obnovovací frekvenci a odezvu pixelů a pokusím se všem, kteří si 240Hz OLED nemohou prohlédnout na vlastní oči, přiblížit, v čem se 240Hz OLED liší od běžného 60Hz LED a jak se chová v praxi.