Test bezdrátových myší do 1000 Kč: Co vybrat na hraní | Kapitola 14
Seznam kapitol
Bezdrátová herní myš s cenovkou do tisíce korun? Pro někoho to může znít jako oxymóron a naprostý nesmysl. Přesvědčíme se ale, že to jde a že je i u nás k mání takových myší hned několik. Kvalitnější myš se snímačem s vyšším rozlišením a dobrou odezvou neocení jen hráči, je důležitá i pro přesnější práci a precizní ovládání kurzoru.
Trust tento model propaguje jako ryze herní myš, o čemž svědčí i obal, který je vyveden v kombinaci černé a červené, stejně jako celá myš. Již na obalu výrobce vyzdvihuje některé hráčské prvky, které by z GXT 120 měly dělat prvotřídního herního hlodavce.
V kartonovém vrchním obalu je myš usazená do jakési červené semišové ohrádky, která zabraňuje jejímu otlučení při přepravě. Tento prvek na nás má patrně zapůsobit dojmem luxusního produktu (podobně jako tomu je třeba u tabletů Prestigio). Moc dalšího příslušenství v balení nenajdete.
V první řadě je to samozřejmě myš samotná. Dále je s GXT120 dodávaná jedna AA baterie, která se stará o její napájení, nano USB přijímač a také manuál. Lichotivé je to, že je USB přijímač pozlacený.
Myš je určená především hráčům, což se samozřejmě podepisuje na designu využívajícím kombinace červené a černé. Tvar je přizpůsobený výhradně pro držení v pravé ruce a musím říci, že mi zcela vyhovoval. Na levé straně je totiž výřez pro palec, který mi vyloženě sedl na prst. Lidé s většími palci možná takto jednoznačně tvarovaný prostor neocení, nicméně mě skutečně potěšil. Tuto konstrukci Trust už jednou využil u kabelové myši GXT 25. Patrně se osvědčila a tak výrobce použil stejné šasi i na bezdrátovou variantu.
Nad prostor pro palec jsou tradičně umístěna tlačítka pohybu vpřed a zpět. Tlačítka se mačkají docela dobře, ačkoliv tlačítko návratu jsem musel mačkat kloubem. Překvapivě dobře tvarovaná je i pravá strana. Obě strany a čelo myši mají černou matnou barvu a jsou z plastu. Podle krabice by se mělo jednat o pogumované plochy, což bych ale netvrdil. Tento plast na mě působí poměrně lacině. Celou dobu užívání navíc v myši něco hrkalo a až později jsem zjistil, že zvuk vydávalo pravé tlačítko, které bylo jaksi volnější.
Nyní se můžeme podívat na vrchní část a na ta nejpodstatnější tlačítka. Střed vrchní strany tvoří lesklý černý plast, levé a pravé tlačítko je potom opět z onoho matného černého plastu. Červenou barvu má jak logo a označení modelu, tak dvě speciální „herní tlačítka“. První má své místo na levé hraně levého tlačítka myši a slouží pro double click. Nedokážu si však představit, že bych ho měl stisknout při každém dvojkliku, protože je vychýlené až moc doleva a hůře se tak mačká.
Druhé červené tlačítko sloužící pro změnu rozlišení snímače je umístěno mezi levým a pravým tlačítkem. Když počítáme i rolovací kolečko, které je vyrobené ze stříbrného plastu s gumovým čerchovaným středem, nabízí myš celkem sedm tlačítek. Rolovací kolečko bylo pro mě také velkým zklamáním, protože při otáčení vydává divný zvuk připomínající lupání a jeho citlivost je také na bodu mrazu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
