Ticho před bouří: Blíží se další disruptivní technologická změna? | Kapitola 6

Máme řadu perspektivních kvantových technologií, které, zdá se, dokážou dostat problém s dekoherencí pod kritickou mez, jenomže je to drahé a máme pro to relativně málo aplikací, pro které by se to vyplatilo budovat. Máme celou řadu principů, které by mohly obejít paměťová omezení – a také ten problém, který zatím většina lidí nevidí, memory bottleneck, totiž problém, kdy budete mít tolik paměti, že s ní nebude možné efektivně pracovat. 

Od osmdesátých let máme technologie jako MRAM (magnetoresisitive RAM), které vám dovolí mít tak obří objemy paměti nezávislé na napájení, že nebudete potřebovat SSD anebo harddisk a teoreticky dovolí vše nahradit „pouze pamětí“ (universal memory). Tahle paměť má svoje vlastní zajímavé kompromisy, konkrétně ten, který volí mezi její rychlostí a životností, protože vyšší rychlost žádá vyšší proudy a ty vedou ke kratší životnosti. Což je zajímavý kompromis, protože pokud jste na MRAM hodní, je pomalejší než SRAM – a ta na dnešní poměry není moc rychlá. Není to jednoduchá volba!

Plus vy, kteří se zabýváte operačními systémy, jistě přemýšlíte nad tím, jak se budou muset změnit, pokud odstraníme koncept „operační“ paměti a „trvalé“ paměti – a najednou přichází otázky, jak přesně udělat systém, který pojede trvale jenom s jednou pamětí, co dělat, pokud se sesype – a jak přistupovat k tradičním věcem, jako je zálohování. Bude to tak, že při startu prostě ze serverů načtete do MRAM image systému – a co budete dělat, když ho budete chtít změnit, co budete dělat, když to celé selže? Pokud jste někdo, stejně jako my, používali SRAM zálohované RAM disky, tak víte, že to je menší legrace, než to vypadá na papíře.

To opravdu zajímavé přichází v kombinacích technologií. Dá se MRAM udělat tak, aby dovolovala in-memory compute a stala se ideální pamětí pro roboty? Které kombinace technologií se navzájem podporují a které se vylučují? Od osmdesátých let až dodnes vládlo PC a jeho modularita: Pokud jste svou technologii dokázali zařadit do jeho ekosystému, mohli jste se prosadit. Jenomže řada konceptů se i přes modularitu neprosadila – a jiné jako MRAM se, zdá se, do takového ekosystému nehodí.

Blížíme se k limitům současných technologií – a celá ta věc mi připomíná šedesátá léta. A podobně jako v šedesátých letech se zdá, že se blíží něco velkého, nějaká velká změna. Je možné, že tuhle změnu potáhne AI – ty změny, které přináší současnost, jsou zatím malé. A my víme, že nestačí, že se něco bude muset změnit. Současné NPU je téměř bagatelní změna, pouhý tenzorový koprocesor, který stále čeká na aplikace, které ho dokážou opravdu vytížit. Něco se v tom směru děje, ale je to menší, než by se marketérům líbilo.

Ale přece jenom se zdá, že se blíží něco velkého, něco opravdu velkého.