Titanfall: pravý next-gen multiplayerových akčních her | Kapitola 5
Seznam kapitol
Od akční hry Titanfall vývojářského dua Jasona Westa a Vince Zampelly jsme očekávali, že stanoví nový standard multiplayerových akčních her stejně, jako to dokázali v roce 2007 s Call of Duty: Modern Warfare. A povedlo se to. Co je na Titanfallu tak revolučního a znamená to, že tahle hra nemá žádnou chybu?
Jak jste si nejspíš sami všimli, všechny zmíněné multiplayerové módy jsou týmovou variací. Tato skutečnost vychází ze samotného příběhu hry, v němž proti sobě bojují povstalci a vláda kvůli planetě Frontier. Singleplayer je přitom v podstatě multiplayerem – v několika oddělených mapách se zde střetnete s týmem znepřátelené strany, přičemž se občas dočkáte krátkého filmečku mezi jednotlivými segmenty, nebo hlášení v pravém horním rohu obrazovky.
Nebudu lhát, ale tohle je na singleplayer docela málo. Osobní vyprávění, o které se autoři snaží, je hodně slabé a navíc splyne v tom mumraji, který je všude okolo vás. Kvůli singleplayeru si tedy Titanfall v žádném případě nekupujte a vlastně ho ani nezkoušejte hrát. Singleplayer není Titanfallu není moc zábavný.
Na závěr recenze jsem si nechala hodnocení grafiky. Ta je totiž úžasná a to i přestože ve hře nebyly použity nejmodernější technologie. Při rozlišení 1920 × 1080 a maximálních detailech se hra drží na 60 FPS i na PC sestavě Intel Core i5-3570K 3.4GHz, 16 GB RAM a Nvidií GeForce GTX 670. Technické stránce a rozboru hardwarové náročnosti jsme se ostatně už věnovali v samostatném článku.
Co do detailnosti textur a dalších prkotin je tedy Titanfall spíše průměrnou hrou, její síla se však ukrývá v impozantních scenériích, v jejich souznění s ostatními prvky na mapě, v důležitých detailech a bohaté členitosti terénu, z které se vám bude točit hlava. Celkem 15 multiplayerových map (nejvíce se mi zamlouvalo prostředí pouště a tropického pobřeží, ale k zahození nejsou ani ostatní), se velikostně usídlilo někde mezi mapami z CoD a Battlefieldu. Na rozdíl od svých rivalů však vyniká úžasnou vertikálností, což je živnou půdou pro ovládací prvky, které nám Titanfall nabízí. Všechny mapy jsou navíc docela dobře vyvážené.
Titanfallu toho nelze moc vytknout – snad jen málo herních módů a vyloženě slabý singleplayer. Někteří z vás k tomu budou možná zklamaní i grafikou. To jsou ale všechno jen maličkosti, které titána jen těžko svrhnou z trůnu současného krále next-gen multiplayerových her.
