Trumpova reindustrializace aneb má smysl obnovit národní výrobu? | Kapitola 5
Seznam kapitol
Současná celní válka Donalda Trumpa vypadá naprosto nepředvídatelně a neuvěřitelně. Existují tři teorie, proč se do toho pustil, jedna z nich říká, že je to snaha reindustrializovat Ameriku po dekádách předchozí deindustrializace. Má to ale smysl?
My sami jsme si velmi svázali ruce pokroky v pracovním právu a v ekologických pravidlech, zatímco rozvojové země si s nimi až tak hlavu nelámou. Tomu se nedá snadno konkurovat, a pokud se to pokusíme řešit „po evropsku“, tedy tak, že budeme hrozit pokutami všem, kdo nedodržují naše standardy, nemusí to vést k tomu, že výroba v cizích zemích zvýší svoje standardy, ale že se výrobci zaměří na prodej zemím, které nemají takové skrupule.
Ona je otázka, jestli tento typ sankcí vůbec funguje. Když se na to díváte, je vidět, že ve skutečnosti nedokážeme uvalit ani dostatečně efektivní sankce na Rusko a jeho dodávky plynu a ropy. Od počátku sankcí se jejich objem obchodu zvýšil – a ten, kdo se na něm opravdu napakuje, je ten, kdo nemá skrupule a neváhá kupovat suroviny jako ruské a prodávat je jako ty svoje. Tahle magická transmutace zboží ze sankcionovaného na legální vynášela vždy nejvíc.
Chápu logiku pokusů o reindustrializaci, ale nejsem si jistý, jak a za jakých okolností to může fungovat. Strategický průmysl by měl být místní, měl by dostat šanci alespoň na přežití. Přes poučky o dominanci služeb a prodeje licencí na grafický software nad výrobou oceli se zdá, že ve finále v případě konfliktu vyhraje ta země, která je mocností ve výrobě oceli.
Strategický průmysl ale může být nekonkurenceschopný a může se vyplatit jenom tehdy, když si ho držíte pro všechny případy, když jste ochotní přijmout jeho náklady. Velmi pravděpodobně na sebe nevydělá ve volné soutěži, což je hlavní metrika globalizovaného kapitalismu. Možná existuje nějaká další cesta vpřed, například v podobě plně automatizovaných továren, které zase srovnají laťku, ale to má taky řadu problémů.
Dark Faby jako pohon reindustrializace?
Dnes se mluví o tom, že to bude Čína, která jako první zavede „dark faby“, plně automatizované továrny, kde už pracují jenom stroje, a proto se tam vlastně nemusí ani svítit. Tahle věc, která mi připomíná příšerné vize fabů Skynetu z Terminátora, je evoluce automatizace, krok, který uděláte v případě, že už nechcete řešit lidi. Tedy platit jejich platy a natahovat pod okny sítě, aby se vám nerozplácli, když z nich vyskočí kvůli přepracování.
Mohlo by se zdát, že to bude Západ, který udělá tenhle krok, ale ve finále se vracíme ke klasické poučce, že jenom ten, kdo vyrábí, taky inovuje. Představa, že Západ bude inovovat, aniž by sám vyráběl, je docela absurdní, ale to věděla řada lidí, kteří sledovali vývoj v Asii už před rokem 2000.
Jenomže stejně mi připadá absurdní představa, že zahájíte celní válku – a druhá strana neodpoví a pokorně se skloní. Také mi přijde nepravděpodobné, že se k vám vrátí výrobci, že si u vás založí nové fabriky – a přestože prostě nebudete schopní nabídnout konkurenceschopné podmínky, budou u vás vyrábět i nadále.
Aby něco takového fungovalo, musela by být celní bariéra nastavená trvale tak, aby šikanovala dovoz a zvýhodňovala domácí výrobu, což ale povede k recipročním clům, takže o to víc budete mít sami problém něco vyvážet. Na to, aby něco takového fungovalo přirozeně, byste museli nabídnout něco, co dá kompetitivní výhodu, například nižší standardy, vzdělanější, pracovitější a levnější pracovníky nebo inovace, kterým se nedá konkurovat. Bez něčeho podobného to fungovat prostě nemůže.