Trumpova reindustrializace aneb má smysl obnovit národní výrobu?

Tři teorie, popisující současnou cenovou válku Donalda Trumpa, jsou asi takovéto: Ta první říká, že se Trump snaží donutit druhou stranu k „férovosti“ a ideálně k dohodě, kdy cla zcela padnou. Ta další vychází z toho, že si USA chtějí spravit obchodní bilanci, a cla jsou nástroj, jak dostat část peněz zpět a jak si spravit rozpočet. A ta třetí říká, že cílem celní války je donutit průmysl, aby přestal kočovat po planetě hledaje ty nejbídnější, které by mohl odrbat – a donutit ho, aby se vrátil do Ameriky a vyráběl tam – tedy reindustrializace.

Současná situace, kdy jsou USA v obchodním deficitu, je důsledkem deregulace a globalizace ražené Alanem Greenspanem a teoretiky mezinárodního obchodu, kteří říkali, že deregulace přinese prospěch všem. Teorie mezinárodního obchodu praví, že každá země by se měla soustředit jenom na to, co jí jde nejlíp (má v tom komparativní výhodu) a pak se to celé zobchoduje. 

Jsou to hezké teorie, které po určitou dobu fungovaly, ale podobně jako jiné ekonomické teorie tak trochu předpokládají, že slepice jsou koule ve vakuu. Tedy vychází z extrémně zjednodušených modelů, předpokládají, že logistické náklady jsou marginálně nula, že se nic zlého neděje a nákladová optimalizace je jádrem všeho. Realita je jiná, občas se velkoloď zapíchne v Suezském průplavu, jindy se Hútiové naštvou na zbytek světa a vydají se na válečnou stezku nebo třeba zjistíte, že jste špatně odhadli potřebu klimatizací pro toto léto, a protože si je neumíte vyrobit, nemáte nic.

Závislost na světovém obchodu a volný tok kapitálu měl zabránit podle ekonomických teorií velké válce už na počátku 20. století, což se nestalo. Ukázalo se, že kapitál má zajímavou schopnost přizpůsobit se situaci a v případě konfliktu vydělat na obou stranách, s čímž se v teoriích nepočítalo. Další krize, jako hypotéční krize roku 2008 a covidová krize roku 2020, naopak ukázaly, že není dobré, když je vaše ekonomika svázaná s vývozem do několika konkrétních zemí nebo když si naopak neumí vyrábět ani léky, ani roušky.

A pak se nám rozjela válka a většina lidí si uvědomila, že pokud si neumíte vyrábět vlastní munici, nejste tak trochu samostatná země. Jiné země si tento fakt neuvědomují – například Británie, která nedávno ztratila schopnost vyrábět si vlastní ocel, a přestože tím fakticky opustila dobu železnou, stále hrozí Rusku. V Evropě se zatím předpokládá, že ono se to nějak vsákne, nějak se něco odněkud doveze, ale Amerika si uvědomuje, že situace, že je ekonomicky a logisticky závislá na svém největším konkurentovi, Číně, pro ně není ideální.

Je to o to horší, že Čína je jejich vlastní projekt, konkrétně je to projekt Richarda Nixona, který se rozhodl ČLR podpořit a postavit ji tak proti Sovětskému Svazu. Dnes Amerika čelí důsledkům – a s tím, jak se obchodní válka zesiluje, je to čím dál tím horší. Seznam věcí, které si Amerika už neumí vyrobit sama, postupně roste a Trump se dost možná rozhodl donutit průmysl, aby se vrátil.

Nebo se to alespoň tak zdá. U něj člověk nikdy neví.