Úvaha: Jakou cenu mají pro vás vaše data? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Tak – už je to tu zase. Známá, která mě považuje za všemagický IT servis zdarma, přinesla chcíplý laptop, na kterém byla, jako tradičně, všechna její data. Záloha žádná. Za ty roky, co jí znám, se to stalo už potřetí. Nepomáhá psát články, šířit osvětu, dokonce ani vtloukat to do hlavy osobně. Lidé se prostě nepoučí.
Pro lidi, kteří na zálohování kašlou, dávají smysl cloudová řešení, jako je chromebook. Tam v podstatě přesunují svoje zálohování na bedra Google, ovšem za tu cenu, že ztrácí nad daty kontrolu. Podobné je to i u integrace SkyDrive do Windows 8, jde ale o řešení typicky microsoftsky polovičaté (jako jsou ostatně celé Windows 8). Můžete SkyDrive používat, nemusíte. IT ignorantům bude spíš vyhovovat řešení Google, protože tam je to jasně nalajnované. Tam prostě obětujete soukromí pro své pohodlí.
Jenomže jak cenné je vaše datové soukromí? Pro některé lidi jde o absolutní přežitek, vůbec nijak jim nevadí to, že sdílí všechno se všemi. Když přijdou do hospody, nejdřív se přihlásí na Foursquare, pak si nafotí interiér a všechny kolem a dají to na Instagram.
Pak si nafotí servírku, zatweetují o tom, že se na ně divně tváří a pak totéž udělají s pivem, s jídlem a několikrát během večera s lidmi okolo. To, že podobné služby byly a jsou opakovaně zneužívány, ví celkem každý. Některým lidem je to buď jedno, anebo to nepovažují za problém.
Já to nechápu, nerozumím tomu, proč by svět mělo zajímat, jak vypadal řízek, který jsem právě dojedl. Pak je tu samozřejmě ten problém, že si lidi občas neuvědomují, že sdílí informace, které by asi neměli, jako je například dojmy z dovolené, když máte být doma v pracovní neschopnosti anebo fotky z kouzelného pobytu v restauraci ve chvíli, kdy se máte účastnit hlasování.
Pointa je v tom, že v takových případech jde o explicitní sdílení, tedy „když to sdílíš, jsou důsledky tvoje blbost“. Druhá věc je šíření informací mimo vaši kontrolu a vůli. Přestože technovizionáři považují soukromí (těch jiných lidí) za přežitek, faktem zůstává, že velké množství informací je svojí povahou soukromých až tajných. V podstatě každý má nějakou oblast, která je důvěrná a má-li být zachován individualismus, důvěrná zůstat musí. S myšlenkou kolektivistického infobolševismu Erica Schmidta se shodnout nemohu a jsem přesvědčen, že novodobý informační pirát Tlamsa aka Google by měl být začít velice tvrdě krocen ve své infožravosti.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
