Úvaha: Ničíme sbíráním naši historii? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Nesnáším ty okamžiky, kdy mi pod rukama umře ještě před chvílí funkční počítač. Tiché pohřbení neúspěšného pokusu o opravu je asi běžný denní chleba servisáka, jenomže tam umře stroj relativně nový a snadno nahraditelný. Když vám vyhoří třicet let starý unikát, je to tristní. A někdy je to škoda nenahraditelná.
Všechny tyhle věci s časem zjistíte. Ale budou to vědět i generace po vás? Postarají se o to stejně dobře? A nebo to skončí někde narovnané na sobě, kde nikdo neřeší, co k čemu patří, co se na sebe nesmí rovnat a nikdo se nebude snažit opravovat vzniklé škody? A i kdyby se o to starali dobře, jaké šance bude, že tomu tak zůstane i v budoucnosti? Vždyť když postavili Alexandrijskou knihovnou, jejím úkolem bylo schraňovat intelektuální dědictví starověku na jednom jediném místě. O to rychleji pak shromážděné svitky hořely při obléhání Alexandrie v roce 47 před naším letopočtem. A o to snazší bylo dorazit jejich zbytky, když se ono vědění později stalo nežádoucí v očích nastupující křesťanské doktríny a později islámské doktríny.
Očekávat, že zajímavé počítačové artefakty přežijí dlouhou dobu, je asi naivní. Čas hraje proti nim a historie je neúprosná. V paleontologii dokonce existují statistické modely, ze kterých počítáte, kolik asi bylo původních organismů v dané lokalitě, i když se ve zkamenělinách zachoval jenom drobný zlomek jejich počtu. Je to dost depresivní, pravděpodobnost zachování čehokoliv v dlouhém časovém horizontu je strašně malá a přežití v podstatě vyžaduje, abyste „tu věc zahrabali na vhodném místě“. Pokud ji neschováte, vždycky ji někdo časem „zrecykluje“.
V podstatě se zdá, že možná to nejužitečnější, co lze s počítačovými exponáty udělat, je pořádně je zdokumentovat a informace o nich vyvěsit na web. Když se ty informace budou kopírovat mezi lidmi, pravděpodobně přežijí. I když autorskoprávní marketing tvrdí, že kopírování díla zabíjí, je pravdou naprostý opak: Jenom jejich kopírování ve skutečnosti zvyšuje šanci, že přežijí i v budoucnosti. Ostatně tak funguje i život obecně.
