Úvaha o počítačové recyklaci | Kapitola 3

Rozhodně se nám nabízí celá řada různých strategií "co s tím". Pojďme se na ně podívat pěkně postupně.
 

Strategie padajícího trusu

Většina firem má počítačů i uživatelů tu větší a onde menší hafo, takže srovnáme uživatele co do nároků na hardware odshora dolů. Při každém upgrade dostanou nejnovější a nejfajnovější stroje ti nejdůležitější a jejich hardware zase ti o něco méně důležití - a tak dále a tak dále. Z počítačů na konci potravního řetězce se udělá záloha, nějaký méně náročný server a nebo výpomocný stroj. A na konci celého procesu je stroj nabídnut zaměstnancům k levnému odkoupení a nebo se zlikviduje. Tato metoda zaručuje, že se investice do železa využijí důsledně, i když to, pravda, z hlediska správy IT to není zrovna ta nejjednodušší metoda a neustálé přesuny počítačů uživatele rozčilují. IT raději vždy ve vlně nakoupí celou várku strojů a vymění je všem. Někdy navíc pravidla pro určení "nejdůležitějších" uživatelů bývají podivuhodná a tak se klidně stane, že nejfajnovější stroj dostane pan šéf proto, aby mohl používat Outlook, Word a Excel. Inu tak.
 

i Zdroj: PCTuning.cz

 

Domácí varianta téhož

Ve většině moderních rodin nalezneme více než jeden stroj. Pořadí důležitosti bývá většinou nastaveno tak, že ten nejlepší stroj má povětšinou tatínek, pak herní dorost, pak maminka, pak rodiče a pak následuje dorost nižšího stupně důležitosti. Méně náročný dorost se stejně tak jako tak většinou baví na Nintendu a pak štrachá po netu. V některých případech se dorost baví i na veteránech, vím i o případech, kdy se stále k telce pro ty nejmladší připojí osmibitové Atari. Ona taková Pipe Mania, 1942 a nebo Boulder Dash je vcelku hratelná věc i dnes a pokud máte u dědečka nějaké modernější zařízení, které např. načítá se SD karty, dá se to rozumně používat. I když, pravda, častěji v této roli objevíme v pokojíčcích dorostu spíš nějakou tu 486 a nebo Pentium. Štkaní, že chtějí svoje PSP a nebo Xbox 360, to sice u potomků nezastaví, ale na chvíli je to dokáže zabavit.
 

Prodej bazarový či aukční

Pokud chcete zastarávající hardware prodat, je vhodné celkem spěchat a nečekat. Ale i tak musíte počítat s tím, že se vám podaří zastarávající komponenty prodat poměrně levně, pokud vůbec. Rovněž se občas stává, že do bazaru odnesete nějakou komponentu s tím, že za ni chcete třeba 1000 Kč. Na tu cenu podepíšete i smlouvu. Za měsíc zjistíte, že je ono zboží vystaveno s cenovkou 2499 Kč. Za takovou cenu se neprodá a po roce vám oznámí, že to sice prodali, ale třeba naúčtovat skladné, takže nedostane ani prd. Pokud tedy opravdu odnášíte zboží do bazaru, vyplatí se vybrat takový, kde je opravdu šance, že se rychle prodá. Jinak byste mohli přijít třeba na to, že jste to klidně mohli dát někomu zadarmo.
 

i Zdroj: PCTuning.cz

Použití starého hardware coby vztahy upevňujícího daru

Pokud patříte mezi technologické leadery své rodiny a okolí (a protože čtete hardwarové weby, tak mezi ně patrně patříte), můžete posoudit své šance na prodej versus bonus, který získáte tím, že obdarujete tetu, sestřenku, švagrovou, kamarády či kamarádky - a můžete zjistit, že než nechat věc zahálet či se ji pokoušet prodat, může být rozumné ji prostě někomu dát. Nám připadá celkem normální vrazit každý rok 10.000 Kč do grafiky, ale řadě jiných lidí naprosto ne a raději ty peníze projí, propijí, zainvestují a nebo si třeba pořídí koně. Tito lidé vrážejí do hardware proklatě málo peněz a jen si průběžně stěžují, že to je pomalé a nebo bůh ví co. Vhodně načasovaný a zamířený dar je tak potěší, přinese užitek a zároveň posílíte sociální vztahy, k čemuž mnoho počítačových specialistů obvykle nemá mnoho jiných příležitostí. Určitou nevýhodu to má v tom, že pokud obdarováváte příbuzné příliš často, tak si na to jednak zvyknou a potom se domnívají, že k oné věci patří doživotní servis zdarma. To lze vyřešit famózním trikem, kdy nedáte věc kupříkladu švagrové, ale jejímu talentovanému dvanáctiletému synovi s tím, ať prokáže zdatnost a pořádně to mamče nainstaluje. Tím v jeho očích stoupnete na gurua a on může rodičům předvést, že umí něco, co oni nedávají. Super!
 

Speciální použití

Starý hardware lze využít k nějaké veselici, na kterou byste samostatný stroj nekupovali. Může mezi to patřit instalace DOS/Windows 98SE, která vám dovolí hrát staré pecky, jenž občas ani pod emulací nesviští korektně, ale také zábavka s alternativními operačními systémy či experimentální laborování s viry a jinou havětí. Dedikovaný stroj můžete používat k testování, přestavět na proxy, stahovadlo či fileserver a nabízí se celá řada zvláštních použití. Koneckonců NASA kupuje staré komponenty a procesory, které používá pro opravy poměrně unikátních systémů a já vím o člověku, který sháněl raná IBM  PS/2, která potřeboval pro nějaké laboratorní měřící zařízení. Já si osobně skladuji několik IBM PS/2 klávesnic, protože se mi na nich dobře píše, můžu do nich mlátit jak chci a jsou v podstatě nezničitelné. Stačí jeden konvertor USB na PS/2 a v pohodě je používám pro psaní i po patnácti letech. Fantazii se tu zkrátka meze nekladou. Pochopitelně, ne každý takové použití najde - a málokdy potřebujete více než jeden speciální systém "na hraní", takže to neřeší náš problém z dlouhodobého hlediska.