Úvaha o počítačové recyklaci

Celé se to neslo v ponurém duchu a tak trochu to připomínalo jakýsi dlouhý trailer na Fallouta. Několikeré záběry na Baku s krajinou posetou zrezivělými těžařskými věžemi pak připomínalo přímo Fallouta jako takového. Člověk si skoro říká, že by měl odvrhnout konzole a komputery a obstarat si winchestrovku, náklaďák střeliva, dobře kované khukuri a naplnit sklep nekazivými potravinami. Chmurné představy se přehánějí přes běžnou populaci celkem pravidelně - vím o člověku, který tak uvěřil hrozbě počítačového kolapsu na 1.1.2000 (alias Y2K), že se ještě půl roku živil konzervami, které v záchvatu příprav na digitální apokalypsu nakoupil.
 

i Zdroj: PCTuning.cz

i Zdroj: PCTuning.cz

i Zdroj: PCTuning.cz

Osobně jsem krapet větší optimista. Ano, v době po fosilních palivech nebudeme moci tak jednoduše cestovat. Energetických zdrojů ale bude dost - máme geotermální energii a solární elektrárny lze na vhodných místech stavět i s bateriemi zrcadel, netřeba používat nákladné polovodičové panely. A v okamžiku, kdy se nám podaří sestavit termonukleární reaktor s pozitivní energetickou bilancí, máme zdroje energie na velice, velice dlouho. Ve vesmíru je totiž vodíku fůra. Trochu blbé to bude se surovinami, ale překvapivě dobrý zdroj surovin nám mohou poskytnout skládky. Zákon zachování hmoty nám garantuje, že každá trochu stabilnější materie se valně měnit nebude, ať už je uložena v ložisku rudy a nebo na skládce.


Skleníkové plyny, které jsme nafoukali do atmosféry, nám krapet přihřejí planetu, což pro život obecně je docela dobré. Pravda, lidem se to asi moc líbit nebude, přece jenom si trochu zaplavíme pobřeží a posun klimatických pásů směrem na sever naseká paseku v zemědělství a přiveze nám řadu živočišných druhů, které nemáme moc rádi, ale co se dá dělat. Stačí si dát pozor na to, abychom nedělali úplné hovadiny, jako je vypouštění celulárních jedů a radioaktivních látek do přírody a ovšemže chránit ozónovou verstu a další kritické věci. Společenské změny v budoucnosti asi nebudou úplně fajn, zvláště proto, že se lidstvo krapet přemnožilo a jedna jeho část objevila, že se dá pohodlně nicnedělat a kupovat si levné importované výrobky, zatímco na pracují jiní. Tohle udržitelné nebude. Ve světě bez fosilních paliv se nám zkomplikuje doprava a dovážené výrobky zdraží, zvláště ty z plastů.

Proměna světa na post-fosilní nám zkomplikuje i přístup k výpočetní technice. Ta totiž patří mezi značně náročná odvětví - a to nejen přes nároky na energie při výrobě, tuny obalů a náročnou logistiku, ale také vzhledem ke krátkému životnímu cyklu výrobků. Dobře udělaný počítač se může dožít bez problémů 10ti let plného provozu a některé kusy přežívají i 30 let. S takovým výhledem ovšem počítače nikdo nenavrhuje. Morální životnost se pohybuje někde mezi třemi až pěti lety, pokud nepatříte mezi extrémisty, vyžadující vždy to nejlepší a nejnovější - slyšel jsem historky o lidech, kteří si neváhají koupit nový stroj co půl roku. Morální zastarání stroje je v zásadě dvojí: Jednak je to subjektivní zastarání, kdy označíte svůj počítač jako "šunku", "plečku" a nebo podobnými výrazy naznačujícími, že už chcete upgradovat a potom zastarání z hlediska okolí, kdy máte stroj, pro který už nelze sehnat slušný operační systém, drivery, aplikace a všeobecně jste odděleni od světa. Ano, dnes stále můžete psát poznámky na Amstradu Joyce a klidně je tisknout na oné pozoruhodné softwarem řízené jehličkové tiskárně, ale software pro tuhle mašinku neseženete a budete mít převeliké problémy s opravami, spotřebním materiálem a migrací dat do moderního Win/Mac/Linux světa. Ve chvíli, kdy počítač zastará za tuto druhou hranici, stává se veteránem. Může fungovat, může být v dobrém stavu, ale buď na něm provozujete nějaké velice speciální aplikace a nebo nebo si ho pouštíte jen tak pro radost. Když si během dovolené občas připojím k telce Amigu 1200 a nebo Atari ST, abych pobádal po kufrech s nepopsanými disketami, dělám to čistě pro zábavu i když si mohu namlouvat, že jde o digitálně-archeologický výzkum :-)