Úvaha o počítačové recyklaci | Kapitola 4

Uložení do krabic / do rezervy

Pokud upgradujete hardware, někdy se přikloníte k myšlence, že za prodej komponenty (třeba procesoru) byste moc nezískali, ale třeba byste ho mohli špatně po čase zase shánět. Přece jenom po čase komponentu přestanou normálně prodávat - a co když se vám bude hodit? Ve většině případů je to sice nesmysl, protože komponenty obvykle přežívají mnohem déle, než je jejich morální životnost. Viděl jsem ale případy, kdy si člověk například koupil paměť s vyšší kapacitou pro svůj notebook, starou prodal a ta nová za pár let odešla. Protože šlo o paměť nestandardní - nebyl to SODIMM, ale cosi zcela originálního - najednou zjistil, že si prostě nemůže koupit jednoduše náhradní - a za hořkého litování si pak musel náhradní objednat od specializovaného výrobce z Japonska. V takové chvíli by ocenil paměť menší, kterou by měl "zadarmo" ze šuplíku. Obecně se ukládání vyplácí spíš u "divných", specifických komponent, které by se vám stejně nepodařilo jednoduše prodat.
 

i Zdroj: PCTuning.cz

 

Dar charitě

Darovat počítač anonymně je poněkud problematické - u charity nikdy nevíte, kde vlastně stroj skončí, jak s ním kdo naloží a podobně. Existuje tu ale šance, že tím někomu skutečně pomůžete a je to tedy lepší, než ho vyhodit. Osobně bych ale preferoval předat dar přímo cílové osobě, než vyvážení strojů kdo ví kam a kdo ví komu. Přece jenom myšlenka, že z mého dobře míněného daru někdo udělá v Nigerii další spamovací server na rozesílání podvodných mailů označovaných v anglicky mluvících zemích jako "scam 416" mě zneklidňuje. (Oblíbené maily typu "jsem jediný syn popraveného prezidenta, potřebuju vyvést ze země 30 mil USD, vám dám 10 mil, jenom mi pošlete prachy a všechny vaše osobní údaje..." - v poslední době mi chodí maily od nějakého prezidenta honkongské banky, samozřemě z Gmailu...) Proto mi přijde kapku rozumnější věnovat osobně železo nějakému našinci.
 

Zakonzervování pro budoucí časy

Pokud máte nějaký opravdu vzácný a nebo starý kus, můžete ho využít jako dekoraci, prodat nějakému sběrateli a nebo si třeba sbírku založit sám. Pravda, platí to jenom pro lepší kousky - máte-li doma třeba Jupiter Ace, je to věc podstatně více pamětihodná, než třebas takové Atari 800 XE. I to Atari prodáte, ale třeba jen za pár stovek. Počítače opravdu starožitné je ovšem hřích a zločin vyhazovat - a pamatujte, kdo zachránil před zkázou jeden krásný starý stroj, zachránil celý svět :-)
 

i Zdroj: PCTuning.cz

 

Využití v rámci nějaké akce

Když Alza zavedla šrotovné alias 1000 Kč zpět v případě, že přinesete vysloužilou televizi / notebook / počítač, tak trochu ukázala směr zmateným Zeleným. Zelení jsou velice divní a jejich představa, že není takový problém, který by nevyřešilo uvalení nějaké nové daně, je jednoduše vyšinutá. Byl jsem kdysi svědkem situace, kdy prodejce jednoho malého elektroobchodu vysvětloval starší paní, k čemu je tak zvaný recyklační poplatek. Prý až paní bude chtít pračku vyřadit, může ji odvézt zpět k recyklaci. Ona se ho poněkud zděšeně zeptala, zda tedy musí zaplatit poplatek proto, aby potom zaplatila ještě transport zpět z vesnice do města, aby tam byla pračka zlikvidována. Ano, je to padlé na hlavu a každý, kdo nemá Zelený mozek, to okamžitě chápe. Ve skutečnosti by to mělo vypadat PŘESNĚ tak, jak to dělá Alza: Pokud přinesete starou elektroniku k likvidaci, dostanete slevu na novou. Jednoduché a funkční, že?

Docela mě zajímalo, jak vypadají výsledky takové akce a proto jsem požádal, zda mohu nahlédnouti do útrob skladiště, kde se v Alze ukládají vysloužilci pro recyklaci. Dojem to byl krapet smíšený - povětšinou tam byly klasické konzumní televize osmdesátých let, ale také několik docela pozoruhodných kousků snad z let šedesátých. Pár notebooků vypadajících téměř neporušeně, ale i kusy, které vypadaly, jako by je snad přejel Hummer, s displeji vylitými a klávesnicemi probořenými. A ano, i nějaké desktopy, převážně také z devadesátých let, z nichž část vypadala, jako by v nich vybuchl granát a nebo jimi projela Rudá armáda. Na paletách tam odpočívala směska kusů řekl bych celkem bezcenných, ale několik starých laptopů, které by se klidně hodily i do sbírky. Za měsíc zákazníci donesli snad přes 700 starých spotřebičů - a vzhledem k tomu, jak velké a těžké ty televize musely být, se nepochybně při dopravě na pobočku museli docela snažit. Je tedy zjevné, že kdyby vláda místo obírání daňových poplatníků o další peníze zvolila postup zcela opačný a nabízela podobné recyklační slevy, bylo by to mnohem efektivnější a na skládkách by končilo mnohem méně elektroodpadu. A nemuselo by jít ani o tak štědré šrotovné, i pár stovek slevy by nepochybně udělalo své!
 

i Zdroj: PCTuning.cz

i Zdroj: PCTuning.cz

i Zdroj: PCTuning.cz

i Zdroj: PCTuning.cz

i Zdroj: PCTuning.cz

i Zdroj: PCTuning.cz

i Zdroj: PCTuning.cz

 

Způsobů, jak rozumně využít zastaralé, ale jinak funkční železo, je tedy celkem dosti. Zatím žijeme ve světě, kde máme surovinových problémů málo. Počítačový průmysl nám přesto - řekl bych preventivně - zdatně zelená: Máme zelené disky, úsporné procesory, ekonomicky fungující netbooky, LED displeje a tak dále a tak dále. I obaly řady počítačů lepších značek, namátkou mi vytanuly například notebooky Sony Vaio, jsou z většiny lisované z recyklovaného papíru. K vidění už máme i notebooky, které jsou vybaveny solárním panelem a lze je tedy využívat i v prostředí zcela bez elektrické sítě. I ruční nabíječky poháněny klikou bychom tu měli.

Cest do budoucnosti je celá řada - můžeme mít počítače snadno rozložitelné, stroje navržené pro dlouhou morální životnost (co je vlastně zapotřebí pro využívání aplikací typu Google Apps?), stroje navržené pro provoz nezávislý na elektrické síti a tak dále a tak dále. A možná se i to šrotovné všeobecně ujme - přece jenom, když si chcete koupit novou výkonnou grafiku, proč nedostat slevu za to, že vracíte k recyklaci tu starou? Je na ní přece spousta materiálu k recyklaci. Není to snad ideální řešení pro výkonné komponenty, které se stejně budou i nadále poměrně rychle měnit? Bylo by to rozumné a ekologické, není-liž pravda?