Úvaha – Proč jsme tak technologicky konzervativní? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Starý operační systém je vždycky lepší než ten nový. Rychlejší, stabilnější, odladěnější a vůbec, všechno na něm funguje. Na co vlastně potřebujeme nějaké novinky, když to co máme funguje dobře. Proč riskovat nějaké změny? A taky ještě staré hry jsou lepší, ty ještě měly nápady! Tak co, taky se poznáváte?
Ptal jsem se svých ekonomicky vzdělanějších kolegů, zda je normální, že každá společnost, která s úspěchem roste, se jaksi zdilbertizuje a zblbne – a prý je to pravda. S tím, jak se společnost zvětšuje, roste v ní podíl vnitřní politiky a lidem se přestává chtít jít do rizika. U startupu je to jednoduché, buď uspějete a nebo ne, skončí pak všichni. U velké firmy můžete špatně skončit vy – a ve chvíli, kdy vám projekt krachne, můžete skončit tak, že vás strážní služba k vaší velké potupě po padáku vyvede z budovy.
V rámci vnitřní politiky si někdy jednotliví manažeři jdou po krku a „dávají si šanci selhat“, protože to je ta nejbezpečnější cesta k likvidaci konkurenta. Metody jsou to někdy pěkně zákeřné a můžou připomínat hollywoodské thrillery, jako „The Last Time“. Pokud se ocitnete uprostřed studené války jednotlivých oddělení, často si rozmyslíte, zda inovovat, protože ten, kdo se odchýlí od zaběhnutých postupů, si koleduje o malér. Každý korporátní kádr to ví a toto taktizování se promítá i do schopnosti celé firmy inovovat.
IBM System/360-20 se sundanými přeními panely a IBM 2560 MFCM - zdroj
„Nikdo nedostal padáka proto, že koupil IBM“ říkalo se v sedmdesátých letech. Naprostá klasika: Dominantní IT firma své doby, kdysi inovátor, který nabídl celou řadu minipočítačů IBM 360 a přišel s harddiskem v počítači RAMAC, se časem změnil na kolos pro vysoce specializované profesionály. IBM unikl koncept domácího počítače, který mohla mít už v roce 1973. V té době přišel Paul Fiedl s konceptem SCAMP, který měl mít klávesnici, kazetovou mechaniku a 64 KB RAM. Tento počítač se vůbec nehodil do světa, kterému IBM vládla: Proč by měli jednotlivci mít vlastní počítač, když je naší snahou dodat do každé fabriky mainframe a ten udržovat a rozšiřovat?
K čemu by byla armáda vycvičených a certifikovaných specialistů, kteří umí doporučit každé fabrice optimální sestavu jejich minipočítače? Museli se objevit noví vizionáři, Steve Wozniak a Steve Jobs, aby vytvořili první skutečně použitelný domácí počítač. IBM ztratila osm let, než managementu došlo, že se svět opravdu mění – a tak narychlo spíchla z levných komponentů stroj, kterým hodlala pokrýt potřebu po firemních „osobních počítačích“, velmi kreativně pojmenovaný „Personal Computer“.
Člověk by řekl, že tak obrovská firma musela být schopna obhospodařit svůj hardware vlastním software, ale nebyla to pravda. Že je software hodnotný, to manažeři IBM věděli, ale nedovedli si vůbec představit, jak moc může být cenný! Historka, jak se z bezvýznamné firmičky s názvem Microsoft stal supergigant, který do dnešních dní dominuje softwarovému světu, je prostě neuvěřitelná a její skutečný rozsah nepokrývá ani jinak skvostný film „Piráti ze Silicon Valley“.
Podobně, jako IBM neviděla skutečný potenciál PC a vůbec nechápala možnost jeho domácího použití, nechápal ho ani Gary Kildall, autor tehdy dominantního operačního systému CP/M – a požadoval od IBM poměrně vysoké licenční poplatky. Bill Gates nabízel systém DOS levněji – a tak se s ním IBM dohodla. Problém, že žádný operační systém neměl, vyřešil Gates tím, že si za 50.000 USD koupil QDOS od společnosti Seattle Computer Products. Samotný QDOS tam přitom vytvořili tak, že podle manuálu k CP/M během šesti týdnů napsali vlastní verzi operačního systému.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
