Úvaha – Proč jsme tak technologicky konzervativní? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Starý operační systém je vždycky lepší než ten nový. Rychlejší, stabilnější, odladěnější a vůbec, všechno na něm funguje. Na co vlastně potřebujeme nějaké novinky, když to co máme funguje dobře. Proč riskovat nějaké změny? A taky ještě staré hry jsou lepší, ty ještě měly nápady! Tak co, taky se poznáváte?
Také chápu ty, kteří používají nějaký specifický software a nechtějí se přizpůsobovat novému, protože jim ten původní vyhovuje a nechtějí jeden ideální program nahrazovat několika novějšími. Někdy vzniká zvláštní „posmrtný“ trh s počítači vhodnými pro nějaké zvláštní použití. Velmi populární jsou mezi techniky kapesní počítače Hewlett Packard jako HP 200LX kompatibilní s DOSem. Bavil jsem se s člověkem, který používá tento 15 let starý stroj pro měření – program si pro DOS napsal před lety sám a HP 200LX mu vyhovuje díky dlouhému chodu na baterku a taky v něm jede PCMCIA karta se sériovými porty, kterými ji připíná k jakýmsi vysílačům a cosi na tom měří (při diskusi mě zajímal spíš ten počítač, než to, co tím měřil). Nechtělo se mu aplikaci přepisovat ani pod Windows, natož pod nějaký Symbian – bylo levnější koupit repasované HP a už to jelo. Tato hápéčka jsou díky kompatibilitě s DOSem stále populární a jedna americká firma je upgraduje, takže místo modelu s 8 MHz procesorem a 2 MB RAM si můžete pořídit zběsile vytuněný a overclockovaný model se 16 MHz a až 8 MB RAM!
Mezi další populární stroje s podobným využitím jsou Psiony s velmi stabilním systémem EPOC a výborným Basicem, ve kterém se snadno píší řídící aplikace, a také počítače Hewlett Packard Jornada. Ty fungují na Windows HPC 2000, což není zrovna super systém, ale jsou výborně hardwarově vybavené, snadno se dají rozšířit o CF karty a PCMCIA zařízení včetně druhého monitoru a nebo wifi – a s extended baterií dokážou jet 24 hodin, což je docela hustá hodnota. Standardní baterie jede „jen“ na 8 hodin – ale i ta stačí, pokud potřebujete chodit celý den po všech čertech a cosi na tom podnikat.
Pokud máte takto speciální požadavky, je prostě jednodušší si nechat dovézt repasovaný stroj, než hledat něco, čím ho nahradíte – a to i když stojí docela hodně. Takové repasované a naboostované HP 200LX s 8 MB RAM a overclockovaným procesorem vás přijde na 450 USD bez poštovného, za což už seženete slušný netbook! Technologický konzervativismus je ale daleko, daleko rozsáhlejší a týká se i řady lidí, kteří nemají ani zvláštní potřeby jako oni technici, ani historizující sběratelskou deviaci, kterou pro změnu trpím já – a která mě nutí mít mimo „normálního“ herního PC ještě jedno s Windows 98SE a ještě další s DOSem. To je, uznávám, extrém.
Většina lidí je schopna celkem bez utrpení opustit starou platformu a přejít na novou s tím, že si po čase zvykne téměř na cokoliv. Někdo vymění systém za novější rád ve chvíli, kdy k tomu dostane příležitost, jiný to dělá nerad a snaží se změnu co nejvíce odkládat, čas od času ale dochází k téměř masovému odporu. Během doby, kterou trávím s počítačovými technologiemi, jsem zažil odpor vůči změně paradigmatu už několikrát a pokaždé slyšel velice logickou argumentaci, proč by ke změně nemělo dojít. První lavinou odporu proti změnám byl konec „domácích počítačů“ a přechod na PC. Dnes se to může zdát skoro nemožné, ale téměř celá osmdesátá léta PC dominovalo pouze v profesionální oblasti.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
