Úvaha – Proč jsme tak technologicky konzervativní? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Starý operační systém je vždycky lepší než ten nový. Rychlejší, stabilnější, odladěnější a vůbec, všechno na něm funguje. Na co vlastně potřebujeme nějaké novinky, když to co máme funguje dobře. Proč riskovat nějaké změny? A taky ještě staré hry jsou lepší, ty ještě měly nápady! Tak co, taky se poznáváte?
Přísně vzato vsadili na konzervativismus uživatelů – pokud se už jednou naučí filozofii jednoho software, budou se ho držet a to tím více, čím efektivněji se ho naučili používat. Přeškolení, změna nástrojů atd. po čase vytvoří takovou bariéru, že se ani odvážnějším subjektům nevyplatí přejít na jinou platformu. V tomto směru se ale v poslední době Microsoft stal nepřítelem sama sebe: Nové Windows nejsou zcela kompatibilní s těmi předchozími, čímž nutí firmy investovat do změn svého software a i nové prvky v ovládání systému a programů, jako je ribbon v Office, konzervativní uživatele matou, protože ničí to, co se naučili, aniž by jim to přinášelo nějakou valnou hodnotu.
Daleko závažnějším problémem bylo ale to, že Microsoft zpočátku nepochopil význam internetu – a přes velký časový náskok se dnes jen těžko pokouší dohnat Google. Microsoft dneška se změnil v IBM včerejška, zatímco Google se mění v Microsoft zítřka. Je v tom něco téměř biologického – mladé a dynamické firmy se zvětšují, diverzifikují, ztrácí rychlost a flexibilitu a nakonec jsou nahrazeny novými mladými a dynamickými soupeři. Steve Jobs říká, že Apple je „neustále ve fázi startupu“, což nemusí být nutně pravda, ale poskytuje to náhled do jeho filozofie.
Apple se ze startupu změnil v průběhu doby v obrovskou firmu s diverzifikovanými produkty, která ale následovala stejnou cestu do pekel, jako Commodore a Atari. Steve Jobs při svém „druhém příchodu“ Apple značně prořezal a udělal z ní zase startup, který je ochoten poměrně dost riskovat. Jasně, i on je svým způsobem konzervativní – dokud bude vést Apple, nepřijdeme o bombastické, pompézní akce, na kterých předvádí nové „lesklé předměty“.
Jeho problémem je soustředěná snaha udržet si v rukou kontrolu nad celým ekosystémem, která pro změnu otevírá prostor těm, kteří se nebojí otevřenosti, což otevírá prostor Androidu. Radikální změny v počítačových technologiích přichází zhruba každých sedm až deset let a mění podobu trhu k nepoznání. Naprosto nemůžu srovnat počítače z roku 1981, se kterými jsem začínal, s těmi současnými. A za špičku v moderních počítačích nepovažuji „nové PC“, ale spíše smartphony, které umí to, co ještě před dvaceti lety nedávala ani ta nejnabušenější PC a podobají se strojům ze scifi více, než konzervativně pojatá PC.
Ve filmech vidíte spíše bezkontaktní ovládání, jako má Wii a nebo Kinetic, než chlapíka, který něco šudlá myší. Zjevně se s ní do budoucna nepočítá. Rychlost technologické evoluce je někdy ohromující. Když jsem předváděl svým ctěným, leč počítačově zcela iliterárním rodičům iPad, podivovali se nad tím, jak strašně se technologie za posledních dvacet let změnily. Pamatovali si ještě osmibitový systém, který se připojoval k černobílé televizi a můj vztek nad tím, když selhala magnetofonová páska a oblíbený program zmizel nenávratně v propadlišti dějin.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
