Úvaha: Zpět k primitivním technologiím? | Kapitola 2

A to není vše! Výroba elektroniky je velice náročná na energie - speciálně výroba čipů je tak náročná, že energie potřebná na jejich výrobu často překročí energii spotřebovanou za celou dobu provozu, tvrdí autoři. V důsledku brutální spotřeby energie při výrobě tak může být laptop, spotřebující 30 wattů energie horší, než lednička se spotřebou 300 wattů, tvrdí autor a rozpočítává, kolik watthodin je třeba na výrobu kilogramu počítače s tím, že i když se dnes dělají počítače s čipy menšími, je jich v počítači pro změnu více a ergo kladívko to není žádný posuv. Já bych v tomto bodě rád poznamenal, že mi myšlenka přepočítávat energetickou náročnost výroby na "kilogram" přijde vážně fascinující - nějak se mi nechce počítat, jaký je vztah mezi energetickou náročností kila počítače a kila ledničky a nebo kila piva, které se mi v ní zrovna chladí. Rozhodně bych tedy laptop o váze ledničky nedal - pamatuji si, jak mi ten bílý chladokrám při stěhování do druhého patra na odpočívadle málem rozdrtil pánev. Jsem se ochoten smířit s tím, že budu mít laptop třeba i o váze 7 kg a spotřebě 300 wattů, než s sebou tahat objekt o 70 kg se stejnou spotřebou, i když je podle téhle logiky "energeticky o řád efektivnější na kilogram".
 

i Zdroj: PCTuning.cz

 

Strašení v textu pokračuje a autor nám, digitálním fanatikům, vmetává do tváře, že výroba kila počítače je až o šest řádů energeticky náročnější, než třeba zpracovávání kovu. Člověk se až diví, jak ti výrobci čipů vlastně fungují - levný, ale slušný procesor si obstaráte ani ne za litr a pochybuji, že by v jeho ceně nebyla započítána ta obludná cena za energii při jeho výrobě. Že by to bylo tím, že na rozdíl od masa toho nechcete tři čtvrtě kila, ale stačí vám jediný několikagramový křemíkový plátek obalený kovovým pouzdrem s nožičkami..?
Autor rozpočítává, že pokud vezmeme v úvahu veškeré úspory, které digitální technologie přináší, například tím, že není nutné tisknout knihy a cestovat kvůli meetingům a místo toho využívat videokonference, tak to stěží pokryje "carbon footprint", který digitální technologie sama spotřebuje. Přiznám se, že mě uhlíkochodidloměřiči v tomto směru trochu zaráží – jak Google, tak Microsoft si staví datacentra v blízkosti vodních elektráren a stále zde máme jak solární, tak jadernou energii, u níž je "uhlíkové chodidlo" nulové. Přepočítávat energetickou náročnost výhradně na fosilní paliva je vážně krapet uhozené. Dobře, chápu argumenty toho typu, že elektronika obsahuje jedovaté látky - olovo, arzén, rtuť - a měla by se likvidovat jako toxický odpad a nevyhazovat do přírodních cyklů biosféry, protože nikdo nebude rád, když bude papat lososa na smetaně, PCB a rtuti, že ano? Chápu, že pro výrobu plastů nutně potřebujeme uhlovodíky z ropy - ale přepočítávat mechanicky veškerou energetickou spotřebu na tuny CO2 v atmosféře je bizarní.
 

i Zdroj: PCTuning.cz

 

Energie je kolem nás totiž obrovské množství - ať už je to elektřina jaderná a nebo solární (a nebo jiné druhy energie z ní odvozené, jako je třeba energie větru). Jeden známý cynicky poznamenal, že kdyby horalé v Maroku a Alžírsku nemysleli pořád na jyhad a místo něj se pustili do stavění jednoduchých slunečních elektráren, byli by těžce za vodou. Jednoduchá sluneční elektrárna, využívající soustavy zrcadel, nevyžaduje žádné složité technologie - a když ji postavíte na poušti, nic tím vlastně nepoškozujete. Jednoduchá zrcadla pokrytá levným odrazivým kovem, třebas napevno umístěná, koncentrují světlo na kotel, ve kterém se ohřívá mediátor - a zbytek je vlastně klasická tepelná elektrárna. Když se to postaví jako uzavřený systém, tak vám na provoz stačí pár maníků, co to budou hlídat a budou ze zrcadel otírat písek. Funguje to každý den, energii můžete skladovat v přečerpávacích elektrárnách někde v Atlasu, domorodci mají práci a pak už jenom kasírujete rozvinuté země v Evropě, které potřebují elektriku. Budete na tom jako Perský záliv, až na to, že sluneční záření dojde až za 4 miliardy let, ne za 40 let (jak se tak odhadují ropné zásoby). No, trochu jsem si zapřeháněl, uznávám, ale vážně to není až tak ustřelené.