Časy se mění: Kam se poděly strategické hry? | Kapitola 4

To se nutně musí projevit i v podobě her. Osobně jsem si toho všiml u nového Dooma (2016), který je naprosto odlišný než ten původní z roku 1993. Původní Doom byla sice akční hra, ale v základu úplně nesázela na frenetickou akci, byl to spíš akční horor, kdy jste se mohli dívat na nový segment bludiště a odhadovat, co v něm asi bude a plánovat. Frenetická akce byla taky, ale nebyla vždycky a všude, velké části byly o atmosféře, což se u nového Dooma změnilo.

Nový Doom je vlastně sekvence arén, kde se bojuje prakticky ve 3D, nejsou tam žádná bezpečná místa a vlastně není kam ustoupit. Nejde o skokovou změnu, spíš jsme se evolučně propracovali od původního Dooma, který dnes mnoha lidem může přijít nudný a pomalý s tomuhle šílenství, kde se všechno děje najednou a všude kolem, přičemž u Doom Eternal (2020) to vyeskalovalo ještě víc, je to spíš něco jako 3D plošinkovka, kde jste neustále v pohybu, a to v dost šíleném pohybu. Děje se toho tolik a na kolika místech, že to nejenomže nedokážu hrát, ale ve skutečnosti to mám problém i sledovat a vůbec chápat, co se to děje. Tohle je hra navržená pro generaci, které plánování přijde nudné, ale je schopná zpracovávat paralelně obrovské množství informace – a to velice rychle.

Ano, do jisté míry souhlasím s tím, že platí kauzální řetězec, že rychlý obsah vede k tomu, že se mozky mladší generace orientují na rychlý obsah a potom žádají rychlé hry – ty pomalé je prostě nebudou bavit. Dokonce jsem narazil na to, že mladší generace má větší problém s češtinou než s angličtinou, což bude souviset s podobným mechanismem, kdy mají větší kontakt s anglicky mluveným obsahem než s tím českým, což je možná i dobře, protože toho anglicky mluveného je na internetu víc a popravdě je podstatně lepší než ten český.

Vlastně to není divné, je to přirozené – jenom je otázka, jestli to je správně. To, že se mladší generace odvrací od čtení nepovažuji za tak divné, komplexní gramotnost je v dějinách spíš rarita – a její vzestup souvisel s potřebami průmyslové revoluce. Ta je nyní ve stavu, kdy čtení rozsáhlých textů a jejich zapamatování vlastně nepředstavuje zásadní výhodu, výhodou je spíš rychlost v práci s informací a plasticita, protože všechno se strašně rychle mění.

Mizí pomalé hry, co zmizí dál?

Pokud ze společnosti odstraníme pomalé procesy, pokud zmizí klidný prostor, kde se na ně můžete soustředit, tak začnou mizet i ty činnosti, které vyžadují soustředění a klid. Přijde mi to jako přirozený důsledek, možná nevítaný a neplánovaný, ale je to prostě tady.

Je otázka, jestli to tahle chceme, já si osobně myslím, že klasické vzdělání má svá jasná pozitiva, že technické vzdělání má jasná pozitiva – ale to si myslím i o matematice a matematiku spousta lidí nejenže nemá ráda, ale dokonce se hrdě vymezují proti ní s tím, že dokázali úspěšně zbohatnout i bez ní. V okamžiku, kdy vytvoříte dojem, že můžete být úspěšní podstatně jednodušším způsobem, bude ten příklad spousta lidí následovat. Když vytvoříte dojem, že můžete být snadno úspěšní díky tomu, že tvoříte reakční videa, že provokujete lidi „sociálními experimenty“ – nebo tím, že děláte obsah pro OnlyFans, někdo to bude následovat. To je prostě přirozená věc.

Mizení herních žánrů je věc nepříjemná, ale ve finále sama o sobě moc neznamená. Pokles zájmu o strategické hry je věc, která mě osobně netěší, ale nevidím v tom tragédii. Problém je spíš ten druhý důsledek, ten, který se může podepsat na celkové výkonnosti naší civilizace a na tom, jestli se staneme nebo nestaneme závislí na AI, pokud jde o strategické plánování a rozhodování. To je faktor, který vlastně rozhoduje o tom, jestli si udržíme kontrolu nad civilizací – nebo ji klidně a s důvěrou svěříme do ruky strojům, které vlastně úplně nechápeme a jejichž motivaci už nemusíme rozumět.