Časy se mění: Kam se poděly strategické hry? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Herní styly se s časem mění, některé zanikají a nové vznikají. S postupem času, zdá se, začínají dominovat rychlé akční hry nad pomalými a přemýšlivými. Je nějaká příčina, která to způsobuje?
Existují klasické hry, které dokážou vytvořit podobný typ závislosti – jsou prostě dobré, vážně dobré. U nás se můžeme pochlubit Factoriem (2020), ve kterém zahučela řada mých známých, zvlášť těch orientovaných programátorským směrem, kteří mají tendenci budovat a optimalizovat velké systémy. Je to opravdu povedená věc, ale potenciál k závislostem tam je.
Podobné hry vytvářejí nejenom závislosti, ale mají i zvláštní destruktivní vliv na herní trh. Věc se má tak, že existuje optimální obchodní model, kdy si za cenu kolem 40 USD kupujete hru, kterou typicky projdete jenom jednou a dostanete za své peníze herní zážitek mezi 10–15 hodinami hraní, při pomalejším hraní je to, řekněme, 100 hodin. Potom hru přestanete hrát a jdete po něčem dalším, což znamená, že tvůrci her vás plynule zásobují a vy jim za to platíte.
Pokud se tento model rozbije a vy začnete něco hrát atypicky hodně dlouho, zastavuje se tok peněz k tvůrcům, protože vy máte zábavy až nad hlavu. U původních Steel Panthers World at War (2000) jste dostali čtyři megakampaně, několik set scénářů, možnost generovat a editovat si cokoliv, a tedy i sdílet svoje scénáře. U toho se dalo uvíznout celé roky, což se mi opravdu stalo a uvízl jsem u toho roky (a nelitoval jsem!)
Tohle je naprosto boží věc z hlediska hráče, protože to nabízí excelentní poměr ceny a zábavy, ale není to moc super pro výrobce hry – a už vůbec ne pro ostatní tvůrce, kteří se vám pokoušejí dodat nějaké alternativní tituly. Tam je navíc ten problém, že aby se odlišili, musí udělat věci jinak, což pro lidi, kteří opravdu ujíždějí na nějakém herním modelu, znamená obvykle to, že ostatní tituly vidí jako horší.
I ti tvůrci, kteří dominují trhu, mají problém s monetizací – a tady se objevily se hry s mikrotransakcemi, které se snaží hráče monetizovat průběžně. To jde dělat u her, kde je možné řízeně laborovat s frustrací hráče, což je ale velice problematické u strategií, zvláště u těch, kde si hráči můžou tvořit svůj vlastní obsah. A to může – podotýkám může – být jeden z mechanismů, které vedly k úpadku strategií a komplexnějších her obecně. Zjednodušeně řečeno, pokud je hra tak dobrá, že nemáte důvody ji opustit, tak ji neopouštíte, čímž nutíte tvůrce své oblíbené hry hladovět. To není ideální.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
