Čeká svět osobních počítačů invaze trpaslíků? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Často se stane, že zásadní změny probíhají ve skrytu, mimo masivně rozšířený "běžný názor". Zatímco většina je soustředěna na zdokonalování již známého (větší plachty, pružnější tětiva, silnější pancíř, větší rozloha pole, plošší obrazovka, větší objem motoru...), začne celou problematikou téct jiný názorový potůček a ten sílí a sílí, až spláchne i to, co se po dlouhou dobu považovalo za jediné správné. Pokud máte dojem, že vývoj běžných osobních počítačů bude probíhat cestou neustálého zvyšování výkonu, pak vezte, že je tady i jiný "názorový potůček".
Novou, zdánlivě nenápadnou skupinu pak představují trpaslíci. Objevují se jak desktopoví, tak laptopoví trpaslíci - desktopy velké jako tři krabky od CD a laptopy jen o kapku větší než videokazeta. Oba typy mají svůj smysl: Desktopového trpaslíka si připojíte k telce a máte domácí multimediální centrum - a nebo pěkně k monitoru a máte záložní strojek a nebo mašinku pro každého člena rodiny.
Počítač (zde OQO Model 01) je ta krabička nad myší vpravo nahoře...
Notebookové díly znamenají, že to sice nebude zrovna nejlevnější a výkonem to nijak neohromí, ale zato papají málo elektřiny, mohou běžet stále, často jde o stroje věru málo hlučné a přitom pro jednoduché úlohy, jako sepisování obchodních zpráv a podobných mouder, surfování a nebo civění na DivX stačí. A přiznejme si, že když se zamyslíme nad skutečným využitím počítačového času, tak podobné činnosti pokrývají zhruba čtyři pětiny z nich. Pokud netrávíte život profesionálním hraním a nebo někde v online světě nehoníte trpaslíky, obvykle postačí kancelářský stroj s multimédii. Takovou práci trpaslík zastane - a skoro ani není v bytě vidět, jak je maličký!
Laptopoví trpaslíci jsou ještě větší pecka. Jejich výkon je spíše úsměvný, v automobilovém příměru to je nejspíš takový Smartík - ale přiznejme si, jsou situace, kdy je takový "motorizovaný nákupní košík" saframentsky praktický.
Vyrážíte na cesty, na dovolenou, na služebku - a nechcete s sebou tahat čtyřkilové "pádlo", chcete jenom něco maličkého, s ještě menším trafíčkem - pro nenáročnou činnost. Pro řadu povolání je to čisté požehnání (novináři, cesťáci a jiní podobní vandrovníci), ale i normální lidé ocení, že si mohou na dovolené prohlédnout fotky, které udělali a případně se juknout na internet, cože je doma a ve světě nového.
Opět, jak je dobrým zvykem počítačové historie, se nám situace opakuje: Už v devadesátých letech jsme se mohli setkat s vynikajícími subnotebooky jako dělanými pro přenášení - jako Olivetti Quaderno.
Tento miniaturní PC subnotebook byl vybaven finesami, které i dnes budete na mnoha laptopech hledat těžko, jako je samostatný stavový LCD displej, numerická klávesnice (na stojku o váze 1 kg a formátu A4!!!) a nebo možnost použít ho jako digitální diktafon s tím, že ovládací tlačítka byla umístěna pěkně zvenku, takže jste mohli nahrávat a přehrávat i v zavřeném stavu. Mimochodem, LCD displej byl vidět i v zavřeném stavu a vy jste tak viděli, kolik zbývá baterie a místa na disku pro nahrávání. Luxus! Samozřejmě: 1 MB RAM, nepodsvícený displej a DOS nepatřily mezi silné stránky stroje... ale není takový koncept úžasný?
I další featury, dnes nabízené coby "novinky", zde byly k vidění už dávno. Tak například technologie SideShow, která přilepí k notebooku ještě přídavný "kapesní" počítač, díky čemuž nemusíte bootovat v případě, že chcete jenom zjistit nějaké drobnosti, podívat se na kontakty a nebo si přečíst email. Slepit dohromady laptop a kapesní počítač - nu takový pokus jsme tu měli už v podobě subnotebooku Bicom 260i. Tento velmi raritní typ umožňoval buď normální boot do DOSu a ještě dál (tedy do Windows 3.1) a nebo přímý start zabudované databanky bez jakéhokoliv bootování. Ta, pravda, nebyla na rozdíl od SideShow nijak propojena se zbytkem systému a výrobci se navíc nikdy nepodařilo rozchodit firmware, takže se měla tendenci hroutit a ničit vložená data. Jen tak na okraj bych poznamenal, že tato mašinka byla zajímavá díky "sametovému" provedení plastů a navíc, pokud mě paměť nešálí, dovolovala k tělu subnotebooku "nacvaknout" i floppy drive, čímž se přenosný systém změnil téměř v desktop.
Je ohromující sledovat, jak se po patnácti letech historie vrací a národy nyní objevují kouzlo ultrapřenostného počítače s klávesnicí a plnohodnotnými aplikacemi. Pán z reklam, který četl noviny z WAPového mobilu, už dávno skončil na oční klinice a kapesní počítače ovládané perem prožívají poslední stadium slučování s mobilními telefony. E-inkové čtečky nikde nevidno a tak na trhu citelně chyběly malé počítače, které by dovolily psaní a surfování, aniž bychom byli odkázáni na nepovedené a probugované něcojakowindows, které zničily kapesní počítače á la HP Jornada 720 a nebo na drahé subnotebooky, které sice plnohodnotné aplikace při zachování perfektní mobility nabízí, ale přijde vás to na padesát tisíc a více.
Naštěstí se takové stroje objevily ve formě Asusu EEE, který sice není nijak skvostný (výdrž 3 hodiny na baterku není nic moc a původní displej nebyl nijak ohromující), ale je levný a velmi, velmi mobilní. Kilo vážící mašinka za 7500 Kč s Linuxem a OpenOfficem a nebo za osmičku s Windows? Paráda!
Asus není jenom levný laptop (ostatně se cenově hned za ním lepí celý štrůdl levných laptopů), ale je to naprostá změna pohledu na média: Vlastní stroj slouží víceméně jako prohlížeč médií z USB disků, paměťových karet a internetu. Poprvé byla k vidění mašinka, u které je lhostejné, že využívá Linux, protože to běžný uživatel vlastně ani nepoznal - s pomocí OpenOffice a Firefoxu si mohl prohlížet web a psát dokumenty, jednoduché ovládací rozhraní mu nabízelo "aktivity" a teprve ve chvíli, kdy se pokusil instalovat další aplikace zjistil, že se vlastně ocitl ve světě "mimo Windows". Ale ani to není žádná velká vada, ten, kdo bez Windows nemůže žít, si může pětistovku připlatit.
Mimochodem: Microsoft si velmi dobře uvědomuje rizika, která mu hrozí, kdyby prcky ignoroval. Mohlo by se totiž stát, že by si běžní uživatelé na Linux zvykli a objevili, že vlastně může být bez problémů propojen s Windows a dokumenty lze rovněž zpracovávat poměrně solidně (ano, ne stoprocentně, ale kompatibilita je slušná). V podstatě jenom kvůli drobkům prodlužuje životnost Windows XP - Visty jsou příliš tučné, než aby se nacpaly do malých flešek trpaslíků, ucpávají jejich procesory, přetěžují integrované grafiky a vytékají z omezené RAM. Pro stroje, které svými vlastnostmi a výbavou připomínají spíše notebooky o dvě generace starší než dnešní špička, jsou XP mnohem příhodnější.
Levní trpaslíci představují i svého druhu ránu pod pás mikrosoftímu snažení na poli notebooků: Tablet PC dopadlo tak, jak jsem očekával – tedy je s výjimkou okrajových aplikací prakticky neúspěšné a ani jeho pokus o miniaturizaci do UMPC (Ultra Mobile PC) nevyšel. UMPC je stále příliš těžké, špatně se ovládá a hlavně – je strašně, strašně drahé.
Ovládání tužkou je zatím poměrně nepohodlné a teprve někdy u Windows 7 můžeme očekávat vylepšení ergonomie v duchu iPhone. I když mají některá UMPC vysouvací klávesnici, na skutečné psaní to není – a mnoho UMPC funguje opět spíše jako ukázka pokročilosti a bohatství uživatele než coby praktický nástroj. Je mi to skoro zatěžko říci, ale nové Sony Vaio UX1XN za 85.000 mi přijde méně praktické, než onen velelevný Asus za méně než desetinu ceny! A jakmile se uživatelé namlsají levného hardware, budou ho žádat více a více.
Microsoftu nezbude než přijít s takovou formou Windows, která bude schopná i na těchto levných strojích fungovat bez potíží, což bude jedině dobře. Odtučňovací kúra Vistám jenom prospěje a mudroni, vykřikující, že 4 GB jsou dnes tak hrozně levné, snad konečně zmlknou. Trpaslík s Linuxem funguje dobře i na 256 MB RAM, takže pokud Microsoft na této levné platformě nebude schopen fungovat – no, jeho problém. Aby se pak nedivil, že se uživatelé smířili s používáním alternativních OS.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
