Corsair Carbide 330R – tichý společník za dobrou cenu | Kapitola 4
Seznam kapitol
Společnost Corsair je na trhu již pěknou řádku let a již od svých prvopočátků si zakládá na dobrém jménu, které svými produkty velmi podporuje. Stejného principu se drží i model 330R série Carbide, který sází na jednoduchost, funkčnost a především tichý provoz, který ocení každý, pro koho jsou hlučné ventilátory nepřítelem.
Když case povalíme na bok a podíváme se na spodní část, asi vás zaskočí. Na ní je totiž výrazně vidět, že jde o levnější segment, respektive připomíná spíše opravdu ten nejlevnější. Je to patrné už jen na použitém typu nožiček, které jsou z poměrně tvrdé gumy a v plechu jsou upevněné pouze jednoduchým plastovým trnem. Od vyloženě „tiché“ skříně bych spíše čekal pryžové podložky a vyšší nožičky, které umožní bezproblémové sání vzduchu spodním otvorem.
A tím se také dostáváme k druhému prvku, kterým je prachový filtr, který zakrývá sací otvor ventilátoru zdroje. Upřímně musím říct, že z tohoto řešení Corsairu jsem opravdu zmatený. Filtr velikostně zabírá takřka dvě třetiny celé spodní plochy, perforace je ale přitom jen v zadní části. To je trochu zvláštní řešení, ale není to nic proti ničemu. Problém však nastane při čištění filtru. Ten totiž není výsuvný, jak to známe od celé řady jiných výrobců, ale je magnetický. Kvůli tomu v podstatě nelze filtr vyjmout bez toho, abyste skříň položili na bok.
Čištění za provozu tedy bude poměrně velký problém. Výrobci za to ale trhat uši nemůžeme, ono vytahovat dlouhý filtr směrem dozadu, jak je tomu u většiny skříní, je podobně nepraktické, takže plusové body dostane až výrobce, kterého napadne, že nejlepším řešením bude filtr výsuvný směrem dopředu. Kladně musím hodnotit samotnou perforaci, mezi otvory zůstává jen uzounká mřížka, takže nebude docházet ke zbytečnému vzniku aerodynamickému hluku.
Jinak je spodní část skříně tradiční, sem tam nějaký prolis pro zpevnění, ale nic nadstandardního. Skříň vrátíme zpět na nohy a podíváme se dozadu.
Jelikož jde o case velikosti middle-tower, nemůžeme mluvit o nějakém nadstandardním prostoru. Díky rozměrům však tento model považuji za dostatečně, možná až nadstandardně prostorný. A co především – prostor je právě tam, kde je to opravdu potřeba. Pozice pro zdroj je umístěná dole a umožňuje oboustrannou montáž, což není nic zvláštního. Patrné je však to, že se kolem něj zbytečně nehýřilo místem a pozice pro přídavné karty začínají kousek nad zdrojem.
Pozic pro rozšiřující karty je zde celkem sedm, což pro middle towery tradiční počet. Pod spodní pozici je asi centimetr volného prostoru, který umožňuje příjemné protažení kabeláže za desku. Čtyři grafické karty ale do této case neosadíte, i když s tím se asi u skříní tohoto formátu ani nepočítá. Panel pro přídavné karty je zapuštěný, takže šrouby jsou umístěné uvnitř. Po pravé straně ještě zbyl prostor pro perforaci, kterou ovšem považuji za naprosto zbytečnou. Své místo tu má i otvor pro zámek Kensington.
Poměrně netradičně je zapuštěný i zadní ventilátor o velikosti 120 mm, který je od výrobce předinstalován. Jedná se o běžný, ale poměrně tichý typ v černé barvě. Perforace této pozice je obdobná jako u ostatních otvorů, tedy se vzorem včelí plástve. Mřížka není zbytečně hustá a je nepatrně prolisovaná směrem ven. Vedle něj je samozřejmě prostor pro I/O shield základní desky.
Jelikož je skříň připravená i pro vodní chlazení, jsou pod ventilátorem vytvořeny tři průchodky pro hadice. Bohužel nejsou opatřené gumovou průchodkou, ale jsou zaslepeny plechem. V případě potřeby je tedy nutné plech vyštípnout a začistit otřepy, aby se nepoškodila hadice. Je to lepší řešení, pokud vodní chlazení neplánujete, ale pokud ano, doporučil bych plech přeci jen opatřit nějakou ochrannou lemovkou.
Několik zbývajících centimetrů v horní části stěny je tzv. slepých, nicméně ne nadarmo. Výrobce zde vytvořil prostor pro potenciální umístění výměníků pro vodní chlazení, který by jakýkoliv prvek posléze mohl narušit. Takto se myslí jen na výměník, což je dobře.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
