Enshittification: Jak podělat zákazníkům zážitek a nahrabat na tom | Kapitola 3

Sociální sítě jako kasína

Procesem zhovnovatění prochází i sociální média. Ta se snaží upoutat pozornost svých uživatelů na co nejdelší dobu, protože delší doba strávená na platformě se rovná více zobrazených reklam a více zobrazených reklam se rovná vyšším reklamním výnosům. Velmi rozsáhle se tomu věnuje Mrwhosetheboss ve videu „Social Media is secretly becoming a Casino“ – a tam popisuje mechanismy, které stojí za notifikační strategií jednotlivých sociálních platforem.

Opět se tu pracuje se základními mechanismy podmiňování očekávání – a není to o moc lepší než u her, které z vás tahají peníze. Jednotlivé platformy věnují velký prostor tomu, aby našly ideální nástroje pro to, aby vás udržely na platformě vhodným mixem zpráv – a pokud utečete, jak vás vrátit zpátky.

Překvapující, ale podle všeho účinnou strategií, je doomscrolling, tedy identifikace zpráv, které vás patrně naštvou, a jejich strkání do vašeho feedu, protože na takové zprávy odpovídáte emotivněji a jsou tedy účinnější. Pokud tedy máte pocit, že čím víc času ztrácíte na sociálních sítích, tím je svět horší – no, tak to dost možná není pocit, ale technika, jak vás udržet uzavřeného v digitální ohlávce.

„Čím víc o tom víte, tím to vypadá děsivěji“, konstatuje autor. Cílem moderních technik je v ideálním případě zachytit vás v proudu (feed) a zbavit vás jakýchkoliv voleb, což se účinně daří hlavně TikToku. Ten je optimalizován tak, že vás vše v něm vede k tomu, abyste prostě pokračovali ve sledování, ve kterém si už nic nevybíráte. „Jediné úmyslně složité ovládací gesto je to, kterým se pokoušíte video opustit,“ konstatuje. „První gesto vás nedostane ven, nabídne vám prostě jiné video – a teprve druhé gesto vás skutečně dostane ven.“

Věc se má tak, že tvůrci podobných technik často svého podílu na vývoji podobných věcí litují. Aza Raskin, výzkumník v oblasti ovládacích rozhraní, který se kdysi podílel na zjednodušování rozhraní, která nás dovedla k modernímu konceptu „nekončícího proudu“ (infinite scrolling), se dnes věnuje rozvoji „etických technologií“ v Center for Humane Technology. Tam také pracuje etik technologií Tristan Harris, který pro Google vyvíjel „přesvědčovací technologie“ (persuasive technology), ale později Google opustil. Dnes je velkým kritikem sociálních sítí, mohli jste ho vidět v dokudramatu The Social Dilemma (2020), které považuji za kapku přehnané, ale přesto zajímavé.

Tento dokument samozřejmě naštval spoustu lidí, zvláště těch, kteří propagují libertariánský pohled na svět. A ti kritizují jiný aspekt sociálních sítí, úmyslné potlačování informací a jejich cenzuru, což je všudypřítomný jev, kdy vám například stahují příspěvky s nahými sochami, protože jsou nemravné. Mně stáhli reakci „I say we take off and nuke the entire site from the orbit,“ jelikož si sítě myslely, že propaguji násilí. A ano, dokonce vím o případu, kdy člověku smazali část básně perského básníka Rúmího, protože se jí prý „pokoušel získat osobní údaje“. (To je asi první případ, kdy by datová věda potvrdila, že sdílení textů perských básníků vede k tomu, že vám roztoužené ženy posílají adresy a telefonní čísla – nebo něco na ten způsob.)